Jak se učí učitelé počítače

Publikováno Autor Ondřej NeumajerNapsat komentář

 Státní informační politika ve vzdělávání se skládá z několika projektů. V tomto článku se snažím přiblížit sytém, který bez většího zájmu laické i odborné veřejnosti patří k nejrobustnějším a z hlediska počtu účastníků k nejrozsáhlejším systémům ICT vzdělávání u nás. Týká se informační gramotnosti učitelů. Život je plný paradoxů. V době, kdy jsem psal tento článek, jsem ještě netušil, že za pár měsíců budu mít tento projekt na starosti.

 Nízká „informační gramotnost“ učitelů je dlouhodobě považována za jeden z problémů, který v celosvětovém kontextu brání efektivnějšímu využívání informačních a komunikačních technologií v procesu vzdělávání žáků a studentů. Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy dostalo v rámci koncepce Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ) za úkol tento problém začít řešit. Děje se tak v rámci jednoho ze tří projektů SIPVZ, který nese příhodný název PI – Informační gramotnost.

Koncepce SIPVZ byla schválena vládou Miloše Zemana 10. dubna 2000 a její první etapa měla být realizována v letech 2001 až 2005. V loňském roce byla realizace celé SIPVZ prodloužena o rok, tedy až do roku 2006. Finanční prostředky, které se z různých důvodů v minulých letech nepodařilo vyčerpat, tak mohou být využity v následujících letech. Celkově by mělo jít o téměř osm miliard korun, z čehož by na přímé vzdělávání učitelů měly jít téměř dvě miliardy.

Pro potřeby řízení celého Projektu I – Informační gramotnost bylo výhodné seskupit jednotlivé oblasti podle charakteristických rysů do několika podprojektů. Jedním ze stěžejních takto vzniklých podprojektů je ICT vzdělávání pedagogických pracovníků. Tento podprojekt je orientován na přípravu učitelů v oblasti ICT (informačních a komunikačních technologií). Jeho cílem je do konce roku 2006 dosáhnout úrovně základních uživatelských znalostí a dovedností u 75 % pedagogických pracovníků a u 25 % pedagogických pracovníků dosáhnout úroveň poučeného (pokročilého) uživatele. Mimo to má vzniknout dostatečná nabídka školení speciálních dovedností a systému školení a doškolování učitelů jednotlivých aprobací.

Aby bylo možné celorepublikově garantovat dosažení výše uvedených procentuálních cílů definovaných v plánu I. etapy realizace SIPVZ, zvolilo MŠMT jednoduchou a přímou cestu. Uložilo všem ředitelům, aby tohoto stavu dosáhli na svých školách. Každý rok realizace SIPVZ jim ministerstvo poskytne účelovou dotaci, kterou je možné využít pouze na tyto účely. Pro rok 2003 přišlo na každou školu v průměru Kč 1300 na jednoho přepočteného pedagogického pracovníka.

Školení základních uživatelských znalostí Z

Školení úrovně základních uživatelských znalostí a dovedností, tzv. Z, nejsou pro školství ničím specifická. Učitelé se v nich mají naučit skutečné základy ovládání počítačů. Mezi hlavní oblasti tématického plánu školení Z patří

  • první kroky s počítačem,

  • práce s operačním systémem,

  • základy práce v textovém editoru,

  • představení Internetu, zejména WWW a elektronické pošty.

Hodinová dotace tohoto školení činí 25 vyučovacích hodin a jeho cena se pohybuje v závislosti na školicím středisku a dalších faktorech kolem Kč 2000. Certifikát o dosažení této úrovně znalostí je možné získat třemi způsoby:

  • na závěr prezenčního školení úspěšně složit test či projít praktickým ověřením znalostí,

  • absolvovat pouze test či praktické ověření znalostí, tedy bez nutnosti prezenční docházky na školení,

  • na základě nějakého certifikátu si jej nechat administrativně uznat (např. ECDL, studium obdobného obsahu na vysoké škole, obdobné školení).

Z webu věnovaného SIPVZ je možné si stáhnout ve formátu PDF studijní materiály ve formě skript pro tento typ školení.

Obsahová náplň školení jasně prozrazuje, že školení Z je určeno skutečným začátečníkům. Těch se mezi učiteli najde bohužel stále dost. Oproti obdobným počítačovým školením zaběhlým v komerční sféře existují ve školství jisté rozdíly. Vzhledem k velkému počtu učitelů, které je nutno vyškolit, není možné učitele na školení uvolňovat z vyučování a suplovat je kolegy. Školení většinou probíhají v odpoledních a večerních hodinách či o víkendech a prázdninách.

Není předepsán žádný konkrétní software, který by bylo povinné v kurzech probrat. Naopak, výuka by měla probíhat s využitím programového vybavení, které mají učitelé na škole skutečně k dispozici, a neměla by zdůrazňovat specifika použitého programového vybavení ani jeho jednotlivých verzí. Dostupné studijní materiály pokrývají programové balíky komerčních firem i software šířený jako open source. Počet účastníků jednoho školení může být maximálně 15 a musí být dodržena podmínka, že každý účastník má k dispozici počítač.

Stát se školicím střediskem pro školení úrovně Z není nijak složité. Nabídka platí ovšem pouze pro školy zařazené v síti MŠMT (školy nebo školská zařízení, případně VŠ). Ty musí mít odpovídající technické vybavení, musí mít povolení provozovat hospodářskou činnost (dříve tzv. vedlejší hospodářská činnost) a musí mít kvalitní pedagogické pracovníky s několikaletou praxí ve výuce ICT. V roce 2003 mělo statut školicího střediska pro školení Z přes 900 škol z celé republiky.

Školení poučených uživatelů P – úvodní modul

Školení úrovně poučených uživatelů, tzv. P, je již šito na míru kantorům. Jedná se o modulární systém. Záleží na samotných učitelích, které oblasti v širokém spektru ICT se chtějí věnovat. K dosažení požadované úrovně P je třeba získat certifikát ze třech vzdělávacích modulů. Úvodního modulu a dvou volitelných.

Doporučená obsahová náplň úvodního modulu školení P je pro všechny učitele stejná:

  • elektronická komunikace,

  • pokročilá práce s textem,

  • počítačová grafika a prezentace,

  • tabulkový kalkulátor – základy,

  • školní počítačová síť,

  • ICT a změny ve výuce.

Základní cíle úvodního modulu jsou kromě rozšíření a upevnění znalostí z úrovně Z především informační a motivační. Školení má pedagogického pracovníka seznámit s možnostmi smysluplného využití ICT ve školní praxi, motivovat jej pro toto užití, vybavit jej základními ICT kompetencemi, které potřebuje pro využití informačních technologií ve výuce, a poskytnout mu informace pro následný účelný výběr navazujících specializovanějších modulů. Na školení úvodního modulu P se mohou hlásit pouze držitelé certifikátu úrovně Z.

Hodinová dotace tohoto modulu činí celkem 30 vyučovacích hodin, 20 hodin prezenční formou a 10 hodin formou distanční – samostudium, on-line spolupráce, cvičení, úkoly. Cenu školení určuje školicí středisko a většinou se pohybuje v rozmezí Kč 2000 až Kč 2500. Informační charakter tohoto úvodního modulu má za úkol poskytnout učitelům základní přehled, co lze od ICT ve vzdělávání očekávat a dát jim možnost se rozhodnout, které oblasti se chtějí věnovat v rámci dalších dvou volitelných modulů.

Výuka opět probíhá za využití programového vybavení, které mají učitelé na škole skutečně k dispozici, a nesmí zdůrazňovat specifika použitého programového vybavení ani jeho jednotlivých verzí. Je zcela přirozené, že ne všichni dosáhnou stejné úrovně znalostí a dovedností. Je však nutné, aby získali schopnost pomocí experimentování, manuálů a systému nápověd zvládat i nové úkoly a byli k této činnosti motivováni.

Školení úvodního modulu P mohou vést jen lektoři certifikovaní pro tento modul. Ti se samozřejmě rekrutují opět pouze z řad praktikujících učitelů ICT a musejí projít několikahodinovým metodickým školením. Na přípravě obsahové stránky školení se podílel Řešitelský tým PI, skládající se z několika pedagogických odborníků pokrývajících všechny stupně vzdělávání v ČR. Školení lektorů tohoto modulu je řešeno hierarchicky, prostřednictvím krajů a jejich pedagogických center. V současné době existuje přes šest set školicích středisek pro školení P a již v roce 2003 absolvovalo úvodní modul na 70 tisíc pedagogických pracovníků.

Je velká škoda, že MŠMT neumí dělat efektivní reklamu tomu, co se daří (oproti jiným aktivitám přicházejícím z komerční sféry, jako např. Centrum Internetu). Málokdo u nás ví, že v rámci školství existuje funkční síť několika set kvalitních školicích ICT středisek. Řada těchto škol samozřejmě nabízí své vzdělávací kapacity i mimo projekty SIPVZ dalším subjektům (Cisco Academy, Centrum Internetu, pracovní úřady) a veřejnosti.

Volitelné moduly školení P

Volitelné moduly školení úrovně P jsou hitem letošního roku. Hromadněji byly vyhlášeny na začátku roku a mají probíhat minimálně do konce SIPVZ. Po absolvování úvodního modulu školení P by si měl každý učitel rozmyslet, které další vzdělávací moduly hodlá absolvovat. Pomoci by mu v tomto rozhodování měl ICT metodik, který dnes působí na každé škole. Nakonec musí tuto volbu potvrdit ředitel školy.

Volitelné moduly můžeme pro názornost rozdělit na dvě skupiny – aplikační a disciplinární. V době psaní tohoto článku bylo možné vybírat z těchto vzdělávacích modulů:

1. Aplikačně zaměřené moduly:

  • Publikování na WWW

  • Grafika a digitální fotografie

  • Tabulkové kalkulátory

  • Využití multimediálních technologií

  • Výuka CAD technologií

2. Disciplinárně zaměřené moduly:

  • ICT na 1. stupni základní školy

  • ICT ve výuce fyziky

  • ICT ve výuce matematiky

Ačkoliv jsou aplikační moduly svým obsahem školskému prostředí více vzdálené, nežli moduly disciplinární, vždy se jedná o adaptaci příslušné ICT problematiky na školské podmínky. Například cílem modulu Publikování na WWW je „umožnit vytváření přístupných a esteticky hodnotných webů a motivovat k šíření výsledků pedagogické práce a dalších hodnotných materiálů prostřednictvím sítě Internet“.

Celonárodním garantem pro jednotlivé moduly jsou oborové instituce (např. Jednota školských informatiků), odborně profilované střední školy (např. modul CAD) nebo fakulty škol vysokých (např. PF JČU, MFF UK). Některé prvky jsou pro všechny moduly společné, některé jsou specifické a záleží na rozhodnutí garanta. Garanti modulů se kromě obsahové stránky školení starají o to, aby po celé republice existoval dostatečný počet vyškolených a akreditovaných lektorů a školicích středisek. Úroveň lektorů by měla být na vysoké úrovni a tak se pro každý modul počítá spíše s desítkami, nežli se stovkami certifikovaných lektorů.

Každý modul se ukončuje obhajobou závěrečné práce, tzv. projektu. Celková časová dotace je stanovena na 30 hodin, zpravidla 20 prezenční výuky a 10 hodin distanční formy (ale např. i 24, resp. 6 hodin; záleží na garantovi a charakteru školení). Mnoho informací o úrovni, obsahu, studijních materiálech a stavu školení modulu lze nalézt na stránkách webových podpor, které garanti pro své moduly zajistili.

Školení specifických znalostí S

Školení specifických znalostí, tzv. S, je svým zaměřením tématicky mírně vykročené bokem. Není taxativně specifikováno, co by mělo být obsahem těchto školení. Hlavním kritériem pro zařazení konkrétního školení do oblasti S je kromě obsahu dotýkajícího se ICT problematiky nutnost akreditace v systému Dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP). DVPP je zaběhlý systém, do kterého se mohou kromě škol zapojit i komerční subjekty. Není bez zajímavosti, že právě díky realizaci SIPVZ je dnes nabídka školení komerčních firem akreditovaných v systému DVPP značně široká.

Příkladem školení, které by mohlo být akreditováno jako školení S, je školení zabývající se tvorbou interaktivních WWW stránek s podporou skriptování na serveru, které navazuje a rozšiřuje modul Publikování na WWW. Jiným příkladem by mohlo být školení práce s informačním systémem školy – tvorba rozvrhu, tisk vysvědčení, evidence žáků, suplování, úvazky, atp. V systému školení S nalezneme i některá školení, která jsou kompletně realizována formou distančního e-learningu.

ICT metodik na každé škole

V dokumentech věnovaných realizaci SIPVZ se dočteme, že klíčovým dokumentem zajišťujícím koordinaci ICT aktivit a dosažení stanovených cílů je plán využití ICT na škole a klíčovou osobou na škole je v tomto smyslu ICT metodik. Pro ICT metodiky se připravuje speciální studium, které by je mělo vybavit takovými znalostmi, aby byli schopni za pomoci vedení školy připravit smysluplný plán využití ICT na škole, radit učitelům v problematice metodiky ICT ve vyučování a pomáhat jim v jejich dalším vzdělávání v této oblasti. Toto studium by mělo být realizováno na fakultách vysokých škol zabývajících se přípravou učitelů a mělo by být až čtyřsemestrové.

Není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem

Výše popsaná nabídka školení je nástinem systému vzdělávání ve školství, který není laické veřejnosti příliš znám. Dále bych rád přidal několik osobních zkušeností.

Neblahé následky způsobu realizace Projektu III – Infrastruktura (laicky známém spíše pod označením generálního dodavatele projektu jako Internet do škol) zasáhly částečně i vzdělávání učitelů. Prvotní školení, která byla určena pro ICT správce na školách (učitele, kteří se měli starat o chod počítačových sítí dodaných do poloviny českých škol generálním dodavatelem), byla nabízena generálním dodavatelem za neúměrně vysoké ceny (z pohledu školství) s obsahem, který se spíše blížil jakési prodloužené ruce firemního helpdesku. Postupem času, kdy byl ministerstvem (po nahrazení Eduarda Zemana Petrou Buzkovou) tento trh se vzděláváním liberalizován, existuje výrazně širší nabídka a správci jsou školeni k větší samostatnosti.

Značné změny dostálo i školení úrovně Z. V Zemanově éře bylo toto školení předepsáno velmi dogmaticky a naprosto nesmyslně. V říjnu 2002 jsem pro Učitelské listy (Učitelské listy) napsal „Svazující osnovy školení s nesmyslnou hodinovou dotací, která se musí důsledně dodržet, velké množství technických poznatků na úkor praktických možností, neuvěřitelně diletantský manuál pro frekventanty kurzů distribuovaný na CD-ROMu, didakticky naprosto otřesný test pro ověřování znalostí zaměřený na konkrétní technické znalosti místo na dovednosti vytvořený velmi nešťastnou softwarovou formou a znemožňující uložit výsledek testu, školení striktně zaměřená na konkrétní produkt konkrétní firmy, absolutní nedostatek podpůrných materiálů pro výuku, nulová (byť slibovaná) podpora ze strany komerčního koordinátora celého projektu, nepřehledný informační web ministerstva věnovaný této problematice“. Jednota školských informatiků předala zástupcům MŠMT připomínky k tomuto školení, které byly akceptovány a v dalším období do značné míry zohledněny.

Dnes je možné konstatovat, že se novému vedení SIPVZ v roce 2003 podařilo nastavit váhy systému tak, že celý systém vzdělávání je velmi volný, vychází z analýzy potřeb a kompetencí učitelů a je postaven tak, aby maximum finančních prostředků zůstalo uvnitř resortu školství. Školicí střediska si mohou při pořádání školení konkurovat kvalitou, pojetím školení i cenou. A tam, kde již školy nejsou schopny poskytnout širokou nabídku (typicky školení úrovně S), nastupují komerční subjekty.

Současné vedení SIPVZ také nepřipravuje další koncepce „pod pokličkou“, jak tomu bylo dříve, ale na metodikách a koncepcích dalších směrů vývoje se podílejí oborové školské organizace a asociace (např. JSI, CZESHA) a některé kroky jsou průběžně konzultovány s pedagogickou veřejností (např. formou víkendových seminářů).

Vedlejším efektem takto fungujícího systému je podpora schopných učitelů, kteří si mohou v rámci svého pracoviště přivydělat nemalý peníz (v porovnání s jejich tarifními školními platy) a nemusejí se uchylovat do komerční sféry (což je typický problém mnoha učitelů informatiky).

V kritériích, která musí splnit žadatelé o statut školicího střediska, je mimo jiné i podmínka internetové konektivity, vyžadující minimálně 128kbps. To je taková „malá domů“ aktivním školám, které nedostaly počítače z Internetu do škol. V rámci tohoto projektu totiž dostala pouze polovina do té doby nevybavených škol učebnu o 11 počítačích připojenou do intranetu generálního dodavatele projektu rychlostí 64kbps. Druhá polovina českých škol nedostala nic a právě tyto aktivní školy, které byly filosofií Internetu do škol poškozeny, si mohou pořádáním kurzů finančně přilepšit.

Problémem, který bude v brzké době kulminovat, je nedostatek volitelných modulů úrovně P. Při hledání celorepublikových garantů se předpokládalo, že svoji roli sehrají pedagogické fakulty. Například se předpokládalo, že ICT na prvním stupni bude zajišťovat některá katedra primární pedagogiky. Tyto ideje se bohužel ukázaly liché. Humanitně zaměřená pracoviště připravující budoucí učitele bohužel o tuto možnost nejeví zájem (kdo se pohybuje v těchto vodách, jistě pochopí, že je to pro informační gramotnost budoucích učitelů nakonec možná dobře). Výsledkem ovšem je, že pro následující předpokládané moduly neexistuje v současné době garant: ICT ve výuce českého jazyka, ICT ve výuce jazyků, ICT ve výuce zeměpisu, ICT ve výuce biologie, ICT ve výuce výtvarné výchovy, ICT ve výuce hudební výchovy, apod.

Problémem, který pokračuje i po začátku roku 2004 (od ledna jsou učitelé základních a středních škol zařazeni do stejných platových tříd; dříve byli učitelé středních škol o třídu víš), je neexistující návaznost ICT vzdělávání na tzv. kariérní řád. Dosažené vzdělání v ICT tedy nemusí ovlivnit (a bohužel také zpravidla neovlivňuje) platové ohodnocení učitelů. Finanční motivace se ve školství prostě ještě nenosí. Popsaný systém ICT vzdělávání bohužel žádným způsobem nenavazuje na univerzitní přípravu absolventů pedagogických fakult.

Velkým problémem realizace SIPVZ byla v loňském roce opožděná distribuce finančních prostředků (účelově vázaných dotací) na školy. Dotace byly totiž díky otálení s rozpočtem odeslány z MŠMT se značným zpožděním a jejich distribuci přes kraje a zřizovatele škol zdržely hlavní prázdniny a období dovolených (nezasedala krajská zastupitelstva). Školení tak probíhala až od října, zatímco zimní a jarní měsíce zůstaly zbytečně nevyužity. Pro školy je právě toto období na vzdělávání ideální.

Signifikantní pro „koncepční“ práci MŠMT je bohužel fakt, že ministryně koncem loňského roku znenadání zrušila krajská pedagogická centra. Ačkoliv podle zprávy České školní inspekce (ČŠI) některá centra nefungovala efektivně, činnost většiny z nich byla pro učitele velkým přínosem. Právě na pedagogických centrech úspěšně postavila sekce SIPVZ (po reorganizaci na MŠMT na přelomu roku pouze odbor SIPVZ) část svého systému a jejich zrušení je pro další vývoj nemalým problémem. Minimálně proto, že mnoho ICT koordinátorů z krajských pedagogických center dělalo tuto práci opravdu s nadšením a entuziasmem, který se jim dařilo šířit dále.

Problémů sužujících projekt vzdělávání učitelů v rámci SIPVZ by se jistě našlo více. Rozsáhlý projekt, který se bezprostředně týká desítek tisíc pedagogických pracovníků, určitě bez problémů realizovat nelze. Jestli se podařilo splnit většinu očekávání, se nepozná lehce. Nesporným faktem je ale zvýšení ICT znalostí a dovedností celé řady učitelů. Doufejme jen, že nám ze školství rychle neodejdou.

V pedagogice není vůbec triviální určit, jaký přínos celý systém vzdělávání učitelů měl. Ve své podstatě to zjistíme až po delší době, empiricky od žáků a studentů. Právě jejich vysoká úroveň ICT kompetencí je totiž tím, co je základním cílem SIPVZ.

Ondřej Neumajer

autor je pedagogem a místopředsedou Jednoty školských informatiků

Odkazy

SIPVZ – E-gram: Web MŠMT věnovaný SIPVZ – http://www.e-gram.cz/

MŠMT – http://www.msmt.cz/

ČŠI – http://www.csicr.cz/

Učitelské listy – http://www.ucitelske-listy.cz/

Jednota školských informatiků – http://www.jsi.cz/

Webové podpory volitelných modulů:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *