Rozhovor pro Informátor KVIC 2014

Publikováno Autor Ondřej NeumajerNapsat komentář

Rozhovor s pro Informátor Krajského zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a informační centrum v Novém Jičíně, září 2014.

Ondřej Neumajer je  známým  popularizátorem  informačních  a  komunikačních  technologií.  Je  také  v  této  oblasti 
učitelem,  didaktikem  a  lektorem.  Využíváním  digitálních  technologií  ve  vzdělávání  se  zabývá 
dlouhodobě. Na naší konferenci Technologie zítřka v dnešní škole jsme ho požádali o rozhovor.

Co Vás přivedlo k  zájmu o nové technologie? Koho nebo co jste potkal?
Dnes  se  často  používá  dělení  na  digitální  domorodce  a  digitální  přistěhovalce.  Já  byl  od  mala 
digitální domorodec, ač jsem to tehdy samozřejmě netušil. Táta pracoval ve  Výzkumném ústavu 
sdělovací techniky a díky tomu jsme doma měli postupně několik počítačů. Pro první z  nich – PMD 
85  –  neexistoval  v  roce  1986  téměř  žádný  software,  tak  jsem  si  jej  začal  psát.  Naučil  jsem  se 
programovat a to mne velmi chytilo. Spolužáci měli později také osmibitové počítače ze zahraničí
a bylo pro ně dostupné množství her. Oni hry hráli, já je programoval.
Už je to dva roky, kdy jsme zveřejnili Váš příspěvek Deset mýtů a mylností. Proč vznikají? Jak je 
můžeme odstranit?
Orientovat se v  oblasti internetu a digitálních technologií je stále komplikovanější. Informatiku 
jsem vystudoval, přednáším ji, píšu o ní, přesto mnohdy nechápu, jak některé nové technologie 
fungují. Naprosto rozumím tomu, že laik z toho může být nešťastný. Složitost systémů může ústit 
v nepochopení principů fungování technologií a jejich využití. Tak vznikají mýty. 
Pohybuji  se  na  rozhraní  dvou  vědních  oborů:  světa  exaktních  digitálních  technologií  a  světa  pedagogiky,  která  nemá  jednu 
univerzální pravdu, je to postojová a hodnotová záležitost. Prolínání dvou zcela odlišných oborů je to, co mne na tom baví. Nikoli 
tedy přímo v  informatice, ale v  tomto prolínání se vyskytuje množství polopravd, mýtů a mylnost í. Mnohé ale vznikají tím, že 
o  daných záležitostech přemýšlíme málo  nebo vůbec, máme jen povrchní znalosti. Proto se snažím přinášet učitelům inspiraci 
a nové pohledy, mnohdy i úmyslně odporující jejich předchozím zkušenostem, abych je o tom nutil přemýšlet.
Mezi častá nepochopení patří například mylná představa o samotném využití technologií ve výuce. Nedostatek invence vede často 
k tomu, že si učitelé představují používání počítačů ve výuce stejně, jako když s nimi pracují dospělí, tedy např. pro čtení e-mailů 
a  textů,  sledování  videí,  zpravodajství,  počasí  atp.  Jenže  pro  úspěšné  učení  je  důležitá  žákova  aktivita  a  jeho  tvořivost.  Navíc 
technologie do hodin často učitelé zařazují tak, že jimi nahrazují tradiční postupy. A to je chyba. Například použít tablet má smysl 
pouze tam, kde s  jeho pomocí lze docílit výsledků, jež  překonají možnosti, kterých můžeme dosáhnout jen s  tužkou a papírem. 
Například tím, že jej využijeme pro vytvoření díla kombinujícího záznam nejen slovem, ale i obrazem a zvukem a výsledek takové 
práce necháme žáka zveřejnit a sdílet na internetu, kde se jím dítě může pochlubit rodičům a jeho kamarádi se k   němu mohou 
vyjadřovat na sociální síti.

Předpokládám, že ovládání nových technologií je pro Vás běžnou součástí kvalifikace pedagoga. Potkáváte se i s jinými názory?
Doba se hodně mění a dnes si již opačný názor nikdo nedovolí říci veřejně. Když ale dojde na lámání chleba, například při tvorbě 
standardu profesních dovedností učitele, tak se vždy objeví někdo, kdo jejich význam různými, někdy i manipulativními způsoby , 
záměrně podceňuje. Mám empirickou zkušenost, že vždy je to někdo, kdo sám tyto kompetence postrádá. Nejlepší učitelé, které 
jsem v  životě potkal, možná nebyli v  používání počítačů nejzkušenějšími uživateli, ale nikdy jejich potenciál nezpochybňovali a  vždy 
spíše vnímali své nedostatečné dovednosti, které jim brání technologie více ve výuce využívat. Na ty se chtěli zaměřit.

Nemohu  se nezeptat na  podporu MŠMT  pro  zavádění  tabletů  do  škol.  Jaká  jsou  Vaše  očekávání?  Co  mohou  tyto  projekty 
přinést?
To  je  otázka  na  velmi  dlouhou  odpověď.  Omezím  se  na  to,  že  v  mobilních  dotykových  zařízeních  jako  jsou  tablety  (s  jejich 
propojením s cloudovými službami a internetem), spočívá obrovský potenciál, který jsme pro učení ještě neobjevili. Centrálně 
a  příkazem  ale digitální technologie šířit do škol nemá význam, vždy by se mělo jednat o společné rozhodnutí ředitele, učitelů, 
rodičů a žáků. A takováto rozhodnutí by mělo ministerstvo být schopno vhodně podporovat. Vůbec jim tuto úlohu nezávidím, je 
nesmírně obtížné navrhnout a připravit takový systém, natož jej pak ještě zrealizovat.
Pokud byste měl neomezenou moc i finance, co byste udělal jako první pro učitele ve školách?
Spíše nežli pro učitele bych pro jejich žáky mávnutím kouzelného proutku chtěl zařídit, a by je učili pouze ti, kteří to dělají rádi 
a proto, že v tom vidí svůj smysl života, nikoli pouhé zaměstnání. A tím by se potažmo prestiž učitelské profese významně zlepšila.
S Ondřejem Neumajerem hovořila Václava Brusová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *