Efektivní ovládání ICT prostředků se stává jednou ze stěžejních dovedností pro úspěch v budoucí společnosti. Digitální rozdělení není jen o přístupu k technologiím.
Digitální rozdělení (digital divide) je pojem, kterým od devadesátých let minulého století argumentují vizionáři, velké IT společnosti a poslední dobou i některá ministerstva. Odhlédneme-li od pohnutek jednotlivých hlasatelů tohoto nebezpečí, je zřejmé, že přístup k technologiím je pro úspěch jedince ve společnosti znalostí (knowledge society) zcela zásadní. Nejčastěji se hovoří o mezinárodním rozměru, kdy některé země jsou lépe technologicky vybavené, nežli jiné. Občas se srovnává velký rozdíl v přístupu k technologiím z hlediska socioekonomického – lidé ze znevýhodněných sociálních skupin mají horší přístup k ICT. A potažmo ke vzdělání, zaměstnání, k vyšší životní úrovni… Vzhledem ke strašáku dnešních mladých, tedy stárnutí populace, se hovoří o generační propasti (generation gap). Průzkumy mapující uživatele Internetu ukazují, že věk je jedním z faktorů, který se na přístupu k technologiím podílí. Zatím málo se hovoří o tom, že postupem času, ruku v ruce se zvyšováním životní úrovně západní civilizace se jádro pudla začíná přesouvat někam dál. Díky masové výrobě, postupné liberalizaci telekomunikačního trhu a možná i vlivem některých vládních priorit se daří technologické digitální rozdělení minimalizovat. Lidé sice mohou mít k pokročilým technologiím přístup, nemusejí s nimi ale umět efektivně zacházet. Lépe řečeno, umějí s nimi zacházet pouze na určité, často pouze nezbytné, elementární úrovni. Porozhlédněte se kolem sebe, kolik lidí ve vašem okolí ví, co všechno umí jejich mobil? A kolik lidí používá počítač nad rámec psaní textů? Návody na používání některých hi-tech zařízení jsou již dnes nad schopnosti pochopení běžného uživatele. Společnost směřuje do takového uspořádání, kde občan s pasivním přístupem k ICT bude mít stále méně šancí se prosadit. Kompetence efektivně ovládat ICT prostředky se stává jednou ze stěžejních pro budoucí úspěch. Termín celoživotní učení (lifelong learning) se postupně přesouvá ze skript pedagogických akademiků do praxe všedního dne.