Jak integrovat ICT do vzdělávání – LoTi Framework (3)

Publikováno Autor Ondřej NeumajerNapsat komentář

Další volné pokračování článků o integraci ICT do vzdělávání. Tentokrát je pozornost zaměřena na americký systém LoTi, který nabízí nejen vlastní systém zjišťování úrovně využívání technologií ve vyučování, ale také aplikaci, která zájemce měřením provede.

Christopher Moersch vypracoval v roce 1994 metriku, jejímž cílem je měřit úroveň využívání technologií ve vyučování. Systém Levels of Technology Implementation (LoTi) je vlastně škála o osmi úrovních, očíslovaná od 0 do 6 (čtvrtá úroveň je rozdělena na 4a a 4b).

LoTi se nezaměřuje pouze na samotné používání prostředků ICT, ale především na smysluplnost těchto aktivit vzhledem k podpoře řešení problémů, testů založených na plnění úkolů a dalších možností podporujících procesy učení.

LoTi u každé ze sedmi úrovní uvádí jak popis charakterizující vyučovací situaci, tak i typické aktivity studentů vztahující se k příslušné úrovni. Popisy jednotlivých úrovní jsou celkem rozsáhlé a  proto byly do češtiny přeloženy pouze jejich hlavní charakteristiky (pro hlubší rozlišení jednotlivých úrovní je ale studium anglických dokumentů nezbytné):

Ilustrace 1: Charakteristický obrázek k nulté úrovni.Úroveň 0: Bez technologií (Nonuse) – informační a komunikační technologie nejsou vůbec používány. Zpravidla se uvádí jako důvod jejich nedostupnost nebo nedostatek času učitelů.

Úroveň 1: Administrativní nástroj (Awareness) – ICT jsou využívány učiteli převážně pro zjednodušení administrativní a pedagogické agendy, výjimečně k posílení frontálních metod, např. pro prezentování nového učiva.

Úroveň 2: ICT jako doplněk (Exploration) – prostředky ICT doplňují tradiční prostředky vzdělávání. Mezi typické využívání v této úrovni patří vytváření webových stránek žáky, tvorba multimediálních prezentací. Největší důraz je kladen na používání samotných technologií, méně pozornosti je věnováno obsahu a kritickému myšlení.

Úroveň 3: Podpora kognice (Infusion) – Databáze, tabulkové kalkulátory, grafické balíky, multimédia, DTP, Internet – všechny tyto prostředky jsou využívány s důrazem na podporu kognitivních procesů studentů. Využívá se problémové učení, kritické myšlení, kritické reflexe, myšlenkové úvahy, experimenty atp. Častým úkolem studentů jsou výzkumy a další specifické úkoly, při kterých musí zpracovávat množství dat při použití kritického myšlení.

Úroveň 4a: Integrace (Integration Mechanical) – studenti jsou uváděni do reálných problémů v širších souvislostech, které musí (také) pomocí ICT prostředků řešit. Důraz je kladen na činnosti studentů, které podporují kognitivní procesy vyšších úrovní a hlubší pochopení zkoumané problematiky včetně důležitých vztahů a souvislostí. Učitelé mají k dispozici „předpřipravené“ metodické materiály postavené na reálných příkladech převzatých z praxe.

Úroveň 4b: Integrace (Integration Routine) – studenti řeší skutečné reálné úkoly, jejichž zadání mohou dostat např. ve svém prvním zaměstnání. Práce studentů se vyznačuje minimální nápomocí od učitele nebo je zcela samostatná. K úspěšnému dokončení úkolů je nutné pochopení komplexu dotčené problematiky včetně širších souvislostí.

Úroveň 5: Vnější zdroje (Expansion) – pro řešení komplikovaných zadání úloh již nestačí tradiční prostředky s podporou ICT. Ke zvládání úkolů je nutné sofistikované využití technologií a napojení na další elektronické zdroje. Studenti zpracovávají reálná digitální data získaná elektronickou komunikací s výzkumnými pracovišti (př. NASA), vládními organizacemi či neziskovými organizacemi. Výukové aktivity jsou závislé zejm. na rozmanitosti, vynalézavosti a spontánnosti použitých výukových přístupů zvolených učitelem. Výstupy studentských prací jsou využitelné v praxi, např. mohou být použity jako relevantní zdroj pro další výzkum.

Úroveň 6: Samozřejmost (Refinement) – využívání ICT prostředků je na této úrovni natolik běžné a samozřejmé, že se o nich jakožto o samostatném prostředku ani nehovoří. Na studenta zaměřené výukové metody respektují zájmy, potřeby a aspirace jednotlivých studentů. K plnění zadaných úkolů mají studenti k dispozici neomezený přístup k celé škále ICT prostředků. Technologie jsou vnímány jako proces, produkt i nástroj.

Stránky The LoTi Connection nezůstávají pouze u popisů jednotlivých úrovní využití ICT ve vyučování. Web nabízí i adekvátní škály pro úroveň ICT dovedností učitele – Personal Computer Use (PCU) a klasifikaci učitelem používaných výukových metod a přístupů – Current Instructional Practices (CIP). V obou případech se jedná o osmistupňové škály.

Nejzajímavější na celé aktivitě LoTi je nejspíše možnost si sám zjistit, na které z popsaných úrovní se učitel (a jeho studenti) nachází. K tomu je vytvořena speciální webová aplikace složitě označovaná jako The Determining Educational Technology And Instructional Literacy Skillsets Framework, ve zkratce (DETAILS).

Ta zájemce provede v šesti krocích anglicky psaným elektronickým dotazníkem. Po jeho pravdivém vyplnění, které zabere minimálně čtvrt hodiny, se zájemce dobere k výsledkům podaným v grafech, číslech, ale i k textovým komentářům. Popis toho, jak postupovat včetně uživatelského jména a hesla je uveden na samostatné stránce.

NEUMAJER, O. Jak integrovat ICT do vzdělávání – LoTi Framework, Česká škola ISSN 1213-6018, 25.7.2007

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.