JSI: Školám schází metodická podpora – nejen v ICT – rozhovor pro Učitelské noviny

Publikováno Autor Ondřej NeumajerNapsat komentář

U stolu spolu seděli předseda Jednoty školských informatiků PETR NASKE, učitel informatiky, a člen JŠI ONDŘEJ NEUMAJER, který po pozici učitele a zástupce ředitele zažil i post na MŠMT na odboru SIPVZ a ve Výzkumném ústavu pedagogickém. Nyní působí na Katedře informačních technologií a technické výchovy Pedagogické fakulty UK. Chtěl jsem si s nimi povídat o tom, co české školství v oblasti ICT potřebuje, kde jsou největší problémy a jak by se daly řešit. „Jednota se zabývá i takovými tématy, ale na systémové otázky by měli ideálně odpovídat zástupci z MŠMT. Je škoda, že tam partnera na takový rozhovor pravděpodobně nenajdete,“ říká předseda JŠI P. Naske.

Jedním z impulzů pro vznik Jednoty školských informatiků byla nespokojenost s projektem Indoš, občanské sdružení pak bylo registrováno na MV ČR v roce 2003. I díky oponentuře k INDOŠI se podařilo koncem kritizovaného projektu Internet do škol penězovod do škol trošku narovnat. „Tehdy se učitelé, metodici ICT a správci sítě semkli a zkusili se zástupci státu diskutovat o tom, co skutečně školy potřebují,“ říká P. Naske.

Není podle něho pravda, že by stát neměl koncepci dalšího vývoje v oblasti ICT ve školách, problém ale je, že je to nyní jen náplň šanonu na MŠMT. „Leží někde zapomenuta a nikdo se podle ní neřídí,“ myslí si P. Naske.

O. Neumajer jeho slova doplňuje: „Možná na ni nezapomněli, jen jim není pochuti. Jde o státní koncepci, ale je obtížné se k ní dostat, není nikde zveřejněna,“ tvrdí a dodává: „Není to tak, že by ministerstvo školství neplnilo svoji metodickou roli pouze v oblasti ICT. Tato oblast je jen jednou z řady oblastí, kde by byla potřeba metodická podpora, a školám se jí nedostává.“

Podle slov obou odborníků ale ticho v oblasti ICT neznamená, že by do školství nešly na toto vybavení obrovské peníze. Aktuálně například zhruba 45% ze 4,5 miliardy pro základní školy v projektech EU peníze školám jde právě na oblast ICT, na hardware i software. U 1,5 miliardy pro střední školy bude situace možná podobná, čísla zatím nemají. „Bohužel, i v tomto případě schází metodická podpora práce s tímto vybavením, a to zejména s tím nejmodernějším, se kterým dosud ve školách neměli zkušenosti, jako jsou například netbooky a tablety,“ říká O. Neumajer. I v souvislosti s plánovaným testováním žáků v páté a deváté třídě se hovoří o nezbytnosti investice až dvou miliard do doplnění a modernizace počítačového vybavení základních škol. Konečně, právě probíhá příprava šetření ČŠI ke stavu ICT na základních školách právě s ohledem na testování v 5. a 9. třídách. O. Neumajer má obavu, aby zase nešlo o nějakou megazakázku, která bude na první pohled výhodná, ovšem jen do okamžiku, kdy se nevezme v potaz, že část ředitelů by si sehnala potřebné počítače jinou, efektivnější cestou, pokud by dostala kompetenci rozhodovat o vybavení školy sama. „Ideální by bylo dát ředitelům možnost využít státní dodávky, ale nechat jim zároveň možnost zvolit vlastní cestu za finanční podpory ministerstva školství,“ myslí si.

Do školství tedy tečou velké peníze, bylo by ale možné ušetřit. Jednou z cest šetření je podle P. Naskeho nepouštět se do nových velkých projektů, které mohou dublovat již uskutečněné záměry a cíle. Jako příklad uvádí portál rvp.cz… „Jde o oblíbené prostředí, kde mohou učitelé diskutovat, hledat novinky a být zaplaceni za články a přípravy do hodin, které sdílejí s jinými učiteli. Roční náklady jsou kolem tří a půl milionu korun… Teď se má v rámci projektu za stamiliony vytvořit něco sice nového, ale podobného. Přitom stačilo kolem pěti milionů, aby mohl původní portál poskytovat služby v daleko větším rozsahu i nadále. Ty ale nedostal,“ stěžuje si O. Neumajer. Načrtnutý obraz nevypadá příliš přitažlivě. Kde vidí hlavní problém českého školství Jednota školských informatiků? „Lidem ve školách, kteří pracují s ICT a starají se o ně, chybí hlavně finance na systematické vzdělávání. Nahodilé kurzy existují, ale je jich málo a školy na ně ne vždy mají finance. A další problém je absence metodické podpory, o které mluvil dr. Neumajer. Tady se snažíme pomoci – prostřednictvím JŠI si mohou lidé ze škol pomáhat navzájem například ve speciálním diskuzním fóru. Pokud potřebují větší odbornou radu, jsou připraveni „poradci“ Jednoty (je to skupina jednadvaceti poradců, která se průběžně rozrůstá; jejich seznam najdete na http://poradci.jsi.cz/), kteří reagují na podněty od škol ve svém regionu,“ říká předseda JŠI.

Kromě toho se Jednota snaží zaštítit odborníky ICT na školách, komunikovat za ně s MŠMT a dalšími institucemi.

„Problém je, že s rolí ICT ve vzdělávání, jejím využitím, nepočítají zásadní školské dokumenty. Příkladem jsou rámcové vzdělávací programy v neinformatických vzdělávacích oblastech, kde se role ICT hledá velmi obtížně, nebo třeba plánovaný kariérní systém pro pedagogy, ke kterému jsme se v roce 2010 vyjadřovali a který tehdy při posuzování pedagogických kompetencí s ICT složkou vůbec nepočítal,“ vyjmenovává P. Naske. Upozorňuje ale, že Jednota nemůže suplovat koncepční roli ministerstva školství, sdružuje v současné době 181 členů, kteří jsou pochopitelně zaměstnaní a pro JŠI pracují v rámci svého volného času. „Konečně, nestojí za námi ani finanční a firemní lobbing, který v této oblasti z velké části rozhoduje,“ poznamenává předseda JŠI.

O. Neumajer problémy školství s ICT shrnuje: „Zatímco životy lidí stále více ovlivňují informační, digitální technologie, česká škola je tímto světem až na výjimky téměř netknuta. A česká politika tento stav dostatečně nevnímá, přestože v Evropě jsme z tohoto pohledu smutnou výjimkou.“ Přitom reformy školství v okolních státech jsou podle něho právě informačními technologiemi zásadně posilovány.

Učitelské noviny, 6/2012, str. 7. Rozhovor vedl Radmil Švancar.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.