V celém vyspělém světě se vlády, lokální autority (obvody, kraje) a další zainteresované strany snaží vytvářet prostředí, které by učitele podpořilo v efektivním využívání informačních a komunikační technologií (ICT).
Základní součásti takového prostředí, které podmiňuje smysluplný rozvoj ICT ve vzdělávání, lze rozdělit do čtyř hlavních oblastí:
-
kvalitní vzdělávání učitelů,
-
zajištění dostupnosti technologií, tedy dodávka a samozřejmě i servis a správa hardware,
-
kvalitní programové vybavení – od operačního systému, přes kancelářský a komunikační software až po vzdělávací programy a další informační zdroje,
-
širokopásmové připojení k Internetu.
Existuje řada dalších vlivů a prostředků, které mohou přímo či nepřímo efektivitu využívání ICT ve školách podpořit. Jmenujme například různé finanční incentivy, soutěže, grantové systémy či míru nezaměstnanosti v regionu.
V Evropské unii je školství založeno na principu subsidiarity. Neexistují tedy striktně vymezená unijní pravidla, kterých by se musely školy v členských státech řídit. Oblast vzdělávání je vždy záležitostí příslušného státu, jeho ministerstev, krajů a zákonů. Díky takto vzniklé diverzitě vzdělávacích systémů může být zajímavé podívat se k sousedům, jak se s podobnými problémy potýkají oni. A za sousedy není nutné považovat pouze státy evropského kontinentu, ale celý vyspělý svět.
Pro komparaci možných modelů rozvoje ICT kompetencí učitelů, které jsou realizovány ve vyspělých státech světa, jsem vybral několik příkladů realizovaných vzdělávacích programů a ideových konceptů. Jedná se o světově nejrozšířenější standard pro využívání technologií ve vzdělávání ISTE NETS, realizovaný ve Spojených státech amerických, dánský systém vzdělávání učitelů EPICT, mezinárodně uznávaný Evropský řidičský průkaz na počítače ECDL, doporučení možného přístupu k ICT obsahu vzdělávání studentů a učitelů UNESCO, koncept ICT Literacy Assessment americké ETS a australský minimální standard pro učitele. V České republice byl hlavním projektem minulých let v této oblasti program Státní informační politiky ve vzdělávání.
Popisovat jednotlivé modely rozvoje ICT kompetencí učitelů by bylo nad rámec tohoto textu. Pro náš účel postačí, pokud si shrneme závěry, které z tohoto porovnání vzešly.
Jednoznačný soulad uvedených programů a ideových konceptů spočívá v poukazování na důležitost problematiky ICT kompetencí učitelů v rámci pedagogické praxe těchto pracovníků v moderní společnosti, kde je schopnost práce s technologiemi pro uplatnění jedince zcela zásadní. ICT kompetence rozšiřují základní profesní kompetence učitele a patří do profesního portfolia zásadních pedagogických kompetencí. Do budoucna lze počítat, že této problematice bude nadále věnována velká pozornost, resp. že ICT kompetence učitelů budou obdobně důležité jako například vybavenost učitelů jazyky členských států Evropské unie.
Základní ICT dovednosti a pedagogické dovednosti
Základní ICT dovednosti jsou zásadní podmínkou úspěchu realizace aktivit podporovaných využíváním ICT prostředků v pedagogické praxi. V české SIPVZ by šlo tyto dovednosti přirovnat k úrovni školení Z a úvodního modulu P. Učitel musí pro efektivní práci zvládat běžné operace s technologiemi na určité úrovni, která mu není překážkou v dosahování stanovených cílů. Z tohoto pohledu je podpora učitelů v dalším vzdělávání v oblasti ICT dovedností velmi doporučena, a to zejména taková forma, kde jsou funkční ICT dovednosti včleněny do hlubšího pedagogického kontextu.
Integrace technologií do vzdělávání – viz série článků Jak integrovat ICT do vzdělávání: Apple Classrooms of Tomorrow, LoTi Framework, a model UNESCO – by měla být podporována soustavným tlakem na rozvoj pedagogických dovedností. Didaktické aspekty využívání ICT učiteli je vhodné systémově podporovat a rozvíjet. Zavedené další vzdělávání pedagogických pracovníků v oblasti ICT by mělo být doprovázeno podporou učitelů v integraci ICT s důrazem na implementační strategie na úrovni samotných škol. Příkladem vhodné podpory je zřízení funkce ICT koordinátora na každé škole, mezi jehož úkoly patří metodická pomoc kolegům v integraci ICT do výuky a koordinace dalšího ICT vzdělávání pedagogických pracovníků. Technologické kompetence na vysoké úrovni a vhled do problematiky aplikace ICT ve vzdělávání musí být hlavními atributy ICT vzdělanosti školního ICT koordinátora. Odbornému rozvoji této klíčové osoby ve škole by měla být věnována významná pozornost.
Další vzdělávání pedagogů je v mnoha státech zaměřeno spíše na školení uživatelů, tedy spíše na funkční ICT dovednosti, nežli na integraci ICT do vzdělávání. Didaktické aspekty využívání ICT učiteli se stávají akcentovaným tématem a vzdělávací politiky tomuto tématu alokují adekvátnější investice.
Standardizovaná zkouška a uznání praxe
Jako prospěšné se ukazuje vymezení konkrétních seznamů realizovaných činností, úkolů a osvojených dovedností, které by měl učitel ovládat. Často se používá nepřesný termín standardizovaná zkouška. Označení konkrétních dovedností v celé škále dostupných možností dává učitelům neocenitelnou možnost komplexnějšího vhledu do této problematiky. Je vhodné využívat systémy certifikátů a osvědčení nejlépe v návaznosti na kariérní řád.
V Česku probíhající kurikulární reforma mj. zdůrazňuje propojování formálního, neformálního a informálního vzdělávání, jejich synergické působení na osobnost žáka. Logickou návazností na tento trend v případě pedagogických pracovníků je možnost uznání dovedností osvojených praxí
Je bezesporné, že vzdělávat učitele v oblasti, kterou již na jiné nežli elementární úrovni ovládají, je finančně neakceptovatelné. Tomuto nehospodárnému využívání prostředků (finančních, ale i lidských zdrojů) se obecně předchází oddělením samotného vzdělávání od testování a certifikace. V praxi to vypadá například tak, jak bylo zamýšleno v SIPVZ: učitel nemusí absolvovat celé školení, ale může pouze složit test či praktické ověření znalostí, případně je možné administrativní udělení např. na základě absolvování obdobného předmětu na vysoké škole. Na případě SIPVZ je také možné demonstrovat, jak obtížné je zde uvedená doporučení uvést do praxe – rozhovory s učiteli dokládají, že nezanedbatelná část z nich absolvovala školení, která pro ně byla zbytečná.
Oblast standardů ICT ve vzdělávání je (nejen) v České republice problematická. Často navrhovaný systém ECDL neobsahuje komponentu pedagogických dovedností, což je z pohledu využití ve školách zásadní nedostatek. Za zmínku stojí projekt EPICT (https://ondrej.neumajer.cz/?item=evropsky-pocitacovy-ridicak-pro-ucitele), který v Evropě aspiruje na uznávaný standard.
Významným aspektem ICT kompetencí je jejich univerzální charakter, tedy nesvázanost s konkrétní platformou a produktovou řadou aktuálně dostupných softwarových a hardwarových řešení. Právě tento charakter je potřeba respektovat – a netřeba zakrývat, že některé vzdělávací aktivity či celé systémy s tím mají problém.
Důležitým prvkem systému vzdělávání učitelů musí být požadavek, aby absolventi pedagogických fakult byli již po ukončení studia vybaveni kompetencemi spojenými s využitím ICT v pedagogickém procesu. Posílení pregraduální přípravy budoucích učitelů o aspekt průpravy v oblasti ICT kompetencí a integrace ICT do používaných didaktických metod je zásadní a nad jednotlivými katedrami fakult připravujících učitele se bude tento úkol v následujících letech stále intenzivněji vznášet.
Vzdělávání ředitelů
Jako velmi významné pro úspěšnou a efektivní aplikaci prostředků ICT ve vzdělávání se ukazuje vzdělávání vedoucích pracovníků v oblasti ICT. Tato skupina vůdčích osobností má možnost vytvářet podmínky pro učitele a úspěšnou integraci ICT do vzdělávání. V České republice probíhá studium pro vedoucí pedagogické pracovníky (dříve tzv. Funkční studium), proto se jako jedna z vhodných příležitostí jeví možnost posílení a širšího v členění oblasti ICT do této povinné složky vzdělávání vedoucích pedagogických pracovníků.
Skupinou vedoucích pracovníků školství nejsou míněni pouze ředitelé škol a jejich zástupci. Adekvátní vzdělání a povědomí o efektivním využívání ICT ve vzdělávání by měli mít také úředníci státní správy a samosprávy, kteří mají možnost školství ovlivňovat.
Úspěchy realizace SIPVZ jsou v tomto bodě nechvalné – za šest let existence SIPVZ se nepodařilo vymezit obsahově ani legislativně zvláštní vzdělávací program (školení, kurz) zaměřený na ICT určený managementu škol.
Diverzita, motivace a represe
Cílem tohoto článku bylo sumarizovat důležité prvky prostředí, které by učitele podporovalo v efektivním využívání informačních a komunikační technologií při svých vzdělávacích aktivitách. Závěrem nutno dodat, že existuje značné množství dalších okolností, které mohou svým dílem přispět k tomuto cíli. Autor článku je zastáncem takových opatření, která respektují suverenitu školy a preferují motivační charakter před represemi.
Jedním z cílů proběhlé reformy veřejné správy byla i decentralizace a přiblížení veřejné správy občanům na základě znalostí místních poměrů. Díky faktickému ukončení národního projektu SIPVZ, potenciálu evropských strukturálních fondů a novému územnímu uspořádání se postupně více rozrůzňují i podmínky pro výkon učitelské profese v jednotlivých krajích. Vznikající diverzita by mohla nejen v oblasti ICT vyústit v širší nabídku příkladů dobré praxe ve vytváření prostředí podporujících informační gramotnost učitelů a obyvatel obecně.
Článek byl psán pro Krajské zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a informační centrum, Infolisty, říjen 2007