Nová kniha Pavla Roubala s názvem Počítač pro učitele přišla na pulty knihkupectví před letními prázdninami. Na portálu Ředitelškoly.cz vyšla recenze této příručky pro učitele.
Pavel Roubal není pro učitele neznámým autorem. Na svém kontě má dvě desítky úspěšných knih a učebnic informatiky. Jeho nová kniha strohého, ale výstižného názvu Počítač pro učitele vyšla v květnu 2009 v nakladatelství Computer Press se slibným podtitulem Příručka, díky níž budete vědět více než žáci.
Kniha v brožované vazbě o rozsahu 312 černobílých stran nabízí bohatý obsah sedmnácti kapitol, které pokrývají hlavní oblasti práce s počítačem a především počítačovými programy a aplikacemi, se kterými se může učitel na základní či střední škole setkat. Vydavatel si dal záležet, aby z knihy bylo zřejmé, že se jedná o knihu od učitele učitelům. Pavel Roubal je aktivní středoškolský učitel informatiky a velmi zkušený autor počítačových publikací nejrůznějších témat kolem počítačů.
Kdo tvorbu autora zná, může nabýt dojmu, že nová publikace působí jako zkrácený digest z dosavadního díla autora – a v podstatě nebude daleko od pravdy. Jednotlivé kapitoly popisují základy práce v textovém, tabulkové a grafickém editoru, práci s prezentačním programem, elektronickou komunikaci, ale také moderní webové aplikace Internetu druhé generace (Web 2.0) a nezbytnou práci s operačním systémem a lokální počítačovou sítí atd. Ve většině oblastí autor předkládá kromě popisů ovládání vybraných programů či on-line aplikací také základní pravidla, která jsou zásadní pro efektivní a bezproblémové využívání. Čtenář se tak seznámí s pravidly typografie, elementaristikou korektního vytváření počítačových dokumentů (styly, šablony), zásadami bezpečného používání počítače, pravidly zálohování, zásadami prezentací či zpracovávání grafiky atp. Ve všech oblastech se mu dostane srozumitelného výkladu, který je prošpikován příklady ze školního prostředí a zajímavými typy. Z příkladů a ukázek školního ICT prostředí je zřejmá autorova dlouholetá práce technika a učitele informatiky.
Pokud se na knihu podíváme pohledem didaktika ICT, nezbývá nežli konstatovat, že autor zastává tradiční až technokratický přístup. Postupně se snaží zaběhlé pracovní postupy učitele co nejvíce zautomatizovat, využít při tom počítač tak, jak jsme byli v minulosti zvyklí s PC pracovat a minimalizovat tím pracovní vytížení pedagoga. Roubal vychází ze svého skálopevného přesvědčení, že pokud má být práce s ICT efektivní a k něčemu vypadat, neobejde se učitel bez osvojení určité sady pravidel a zásad dané problematiky.
Autor zároveň velmi lobuje za nejnovější produkty společnosti Microsoft, tedy zejména Windows Vista a Office 2007. Nelze si tedy nevšimnout jistého paradoxu – právě poslední verze těchto produktů byly navrženy tak, aby byly pro začínající autory co nejjednodušší – obsahují množství připravených šablon, stylů, průvodců atp. – a umožňovaly vytvořit kvalitní výstupy právě bez znalostí elementárních principů dané problematiky (na jejichž ovládnutí autor zakládá svůj přístup). Adorace posledních verzí produktů společnosti Microsoft může být sice pro někoho překvapivá – například odborný magazín Chip vnímá Windows Vista jako jeden z největších propadáků od této společnosti a obecně převažuje názor, že ve školách není nutné používat nejmodernější a samozřejmě nejdražší produkty –, ale autor ji vyvažuje zmínkami o nekomerčních alternativách, např. open source operačním systému Linux nebo školám často doporučovaném kancelářském balíku OpenOffice.org.
Z hlediska přehlednosti textu a ilustrativních obrázků, sazby a typografie autor dokazuje, že je v této oblasti profesionálem, který je schopen si aplikaci v knize propagovaných pravidel a pouček při přípravě knihy pohlídat.
K označení příručky za knižní trhák, bez kterého se žádný učitel jednadvacátého století neobejde, mi ale v knize chybí jedna důležitá část: v textu jsou sice zmíněny nejnovější aplikace, které odborníci na vzdělávací technologie považují za průlomové a kterým predikují roli v zásadní změně přístupu ke vzdělávání (jako je již zmíněný Web 2.0, fenomen sociálních sítí, komunitních prostředí či malých přenosných netbooků pro žáky), ale o možnostech didaktického využití těchto fenomenálních prostředků při výuce a v práci učitele s žáky se v knize nic nedočteme.
Zkrátka, pokud byste od knihy očekávali inspiraci na to, jak využít server Spolužáci v projektové výuce, budete zklamáni. Pokud Vám ale nic neříká sdílení dokumentů pomocí on-line služby Google dokumenty a chcete se o ní „pouze“ něco dozvědět, pak je to příručka přímo pro Vás a lepší soubor školních návodů a typů od českého autora na současném knižním trhu nenajdete. Výše uvedené připomínky pak můžete považovat za výkřiky teoretiků z Výzkumného ústavu pedagogického.
Bližší informace o knize Počítač pro učitele od Pavla Roubala včetně obsahu, úvodu a ukázkové kapitoly jsou dostupné na adrese http://knihy.cpress.cz/knihy/pocitacova-literatura/kancelarske-programy/pocitac-pro-ucitele-prirucka-diky-niz-budete-vedet-vice-nez-zaci/, upoutávka na knihu pak na serveru Živě na adrese http://www.zive.cz/Bleskovky/Nova-kniha-Pocitac-pro-ucitele/sc-4-a-147073/.
NEUMAJER, O. Příručka o počítačích pro učitele, díky níž budete vědět více než žáci. Porál Ředitel školy.cz. 3. 8. 2009. Dostupné z Interntu http://www.reditelskoly.cz/show.asp?id=793.