Recenze aktuálně nejlepšího tištěného zdroje popisujícího digitální technologie a jejich využití v proměně dnešní školy.
Kniha autorského kolektivu kolem Ivana Kalaše (vedoucí autorského kolektivu) a Martiny Kabátové (hlavní autorka a editorka) není, jak by se mylně mohlo zdát, určena informatikům, ale všem učitelům, manažerům vzdělávací politiky, zřizovatelům, lídrům vzdělávání, rodičům a všem, kteří jsou ochotni přemýšlet o velké změně, o moderním vzdělávání našich žáků, o jiné škole. Poslední slova předešlé věty dávají tušit, že kniha nepředstavuje ani tak samotné moderní prostředky digitálních technologií, ale především se věnuje potenciálu, který umožňuje tyto prostředky využít na tolik diskutovanou transformaci vzdělávání a na proměnu podoby dnešní školy. Publikace ale nepředkládá pouze teoretické koncepty a vize, především je založena na výzkumných zjištěních, konkrétních doporučeních a příkladech z reálných škol, které se cestou zmiňované proměny již vydaly.
Obsahové členění knihy
Publikace čítající 256 stránek se skládá ze tří, relativně samostatně stojících kapitol. První kapitola Žijeme v digitálním světě pojednává o společenských změnách, které digitální technologie přinesly do našich životů, do globálního propojeného světa kolem nás. Prostřednictvím úvodního historicko-sociologického exkurzu nastiňuje souvislosti vývoje k dnešnímu stavu a vysvětluje fenomény jako je informatika, internet či digitalizace. Část je věnována rizikům digitálního světa (bezpečnosti, ochraně zdraví, autorskému právu, ekologickým aspektům) u kterých se většinou zaměřuje na profylaxi a vybírá příklady dobré praxe.
Druhá kapitola Tvoříme digitální školu přibližuje různá východiska, inspirace a historické koncepce vzdělávání včetně moderních konceptů digitální gramotnosti či kompetencí pro 21. století. Jde např. až do takových detailů, jako jsou fyzické prostory, ve kterých vzdělávání ve škole probíhá. Inspiraci v této kapitole najdou především ředitelé škol, kteří zde budou nacházet argumenty podložené výzkumy pro různorodé změny ve vlastní škole.
Třetí, nejrozsáhlejší kapitolu Učíme (se) v digitální třídě tvoří celky věnované např. moderní podobě učebních materiálů, pedagogickému softwaru, různým způsobům zprostředkování učebních materiálů. Součástí kapitoly je i podrobný přehled rozšířených digitálních technologií, které jsou dnes ve třídách k dispozici, tedy od interaktivních tabulí až po pomůcky pro žáky se speciálními potřebami. Ač bude tato kapitola nejvíce zajímat právě praktikující učitele, část je věnována pedagogickému výzkumu, pro který se snaží čtenáře získat.
Koncepce publikace potvrzuje předpoklad autorů, že jednotlivé kapitoly mohou být pro různé skupiny čtenářů různě atraktivní, proto je volba členění do tří zásadních, relativně samostatných témat vhodná a po prvním seznámení s obsahem čtenáři i okamžitě srozumitelná.
Co je na publikaci tohoto charakteru ojedinělé, je její uspořádání. Plnobarevná kniha formátu A4 obsahuje množství fotografií, ilustrací, schémat, prací a obrázků od dětí. Text formulovaný nekomplikovanou a srozumitelnou slovenštinou je členěn do opakujících se strukturálních prvků podkapitol (např. stručná anotace, myšlenková mapa podkapitoly, popis toho, co se čtenář dozví, závěrečné shrnutí, aktivity pro žáky, náměty do diskuze). Na vnější části každé stránky je vyhrazen prostor pro internetové odkazy, odkazy na literaturu a výzkumy, citáty a další doplňující informace. Bádavý přístup čtenáře k publikaci významně podporuje rozsáhlý rejstřík pojmů a jmen, který čítá téměř pět set položek. Definice a důležité pojmy jsou v textu výrazně podbarveny a jejich precizaci je věnována zvláštní péče. Jak sami autoři připomínají, právě nesprávné, zúžené nebo zkreslené vnímání klíčových pojmů přispívá k nepochopení pozitiv, kterými může digitální věk podpořit poznávací proces učících se. Publikace vzorně respektuje didaktické zásady pro tvorbu učebních materiálů, které mj. sama čtenáři zprostředkovává.
Výběr z myšlenek autorů
V Kalašově představě školy budoucnosti je středobodem žák a jeho hlas. Žáci zde za podpory digitálních technologií zastávají úlohy badatelů, objevitelů a průzkumníků, kteří procházejí procesem učení prostřednictvím individuální zkušenosti. Právě takovéto pojetí využívání technologií je typické pro moderní pedagogiku vzdělávacích technologií, která postupně opustila představu technologií jakožto primárního pomocníka při vedení vyučovacího procesu na straně učitele a posunula se do polohy, ve které je to právě žák, kterému technologie významně pomáhají v procesu učení se.
Navazování na konstrukcionistické myšlenky Seymoura Paperta se prolíná celou knihou a je vlastně patrné již z jejího názvu. Zatímco v česko-slovenské pedagogické literatuře věnované této problematice je dlouhodobě pro označení souboru prostředků, postupů a znalostí používaných na zpracování a komunikaci informací zažité označení informační a komunikační technologie (ve slovenštině striktně označované graficko-fonickou zkratkou IKT oproti v Česku převažující zkratce ICT) autoři používají vhodnější označení digitální technologie, které neakcentuje pouze informační stránku těchto procesů a nezastiňuje tak jejich konstrukční potenciál. Tím autoři podporují posun v terminologii, který oproti anglofonnímu světu zatím do evropských zemí proniká pomalu a až v posledních letech.
Potenciál digitálních technologií v procesu učení se, rozvoj vědomostí a dovedností pro 21. století, vyjadřování sebe sama, učení se vytvářením něčeho (zpravidla digitálního), co má smyl pro žáka osobně – to jsou hlavní myšlenky publikace, které v procesu transformace vzdělávání v měnícím se světě odpovídají na stále více přítomnou a aktuálnější otázku, zda je dnešní škola pro žáky relevantní, resp. jak tohoto stavu docílit a jak jej podpořit.
Psáno déle, s rozvahou
Z publikace je zřejmé, že se nejedná o výsledek nějakého aktivistického hnutí, které ve své zahleděnosti do technologií a „hračičkovství“ přehlíží nástrahy či důsledky nepromyšleného zavádění technologií a přináší nevyvážený pohled na problematiku. Právě naopak. Jedná se o cizelovanou a vyargumentovanou sérii myšlenek, které humanisticky pojatou empatií (v kontrastu k často technicistnímu pojetí obdobné literatury) podrobují zkoumání současný stav společnosti a školy a nastiňují vizi a možné směry vývoje.
Je nutné si uvědomit, a autoři to sami konstatují, že v české a slovenské pedagogické literatuře se tématu digitálních technologií věnuje okrajová pozornost, bohužel nejsou ani přeloženy klíčová díla světové literatury v této oblasti. Ojedinělost publikace dále spočívá v její obsahové komplexnosti. Obsahově má ambici pokrývat (téměř) všechna důležitá témata a fenomény, které jsou s digitálními technologiemi ve vzdělávání spojeny a unikátně tak tuto problematiku k datu svého vzniku mapuje. Některým tématům je z logiky věci věnována pouze omezená pozornost, problematika by si zasloužila podrobnější rozpracování v samostatné monografii.
Autoři při psaní publikace vycházeli ze série studijních materiálů Moderná škola, která vznikala od roku 2008 a stala se na Slovensku příkladem úspěšného národního projektu informatizace v předmětu informatika. Texty tedy zřejmě vznikaly postupně, a ačkoli je rokem vydání 2013, některé skutečně moderní fenomény, které působí na poslední vývoj v oboru, nejsou postiženy nebo jsou zmíněny jen okrajově. Jedná se například o cloud computing, trend multidotykových mobilních zařízení (zejm. tablety a ultrabooky), rozšířenou (augmented) realitu či digitální osobní vzdělávací prostředí. Do doby vydání publikace také některé informace poplatné době vzniku již ztratily na aktuálnosti (např. moderní čtečky elektronických knih založené na bázi elektronického inkoustu jsou dnes již podsvícené a tudíž při čtení mírnou energii spotřebovávají). Překvapující je absence zmínky či odkazu na soubor veřejných licencí Creative Commons, která v oblasti autorského práva vhodně zapadá do fenoménu otevřených výukových zdrojů (Open Educational Resources). Z hlediska českého čtenáře mohou být jisté odlišnosti v pojení autorského práva, které vychází ze slovenské legislativy.
Uvedené postřehy se týkají především technických aspektů a technologií samotných, nikoli pedagogiky. Pěkně tak ilustrují, jak extrémně dynamickým oborem ICT bezesporu je a to zejm. v kontrastu s pedagogikou, která na ověření nových konceptů či dokonce teorií vyžaduje nemalý časový prostor. Je proto škoda, že autoři nepřipravili pro publikaci nějakou internetovou on-line oporu, která by mohla stárnutí tištěné publikace alespoň částečně kompenzovat a navíc nabízet např. zjednodušený přístup k on-line odkazovaným zdrojům. Téma publikace a informační hlad čtenářů v této oblasti by si to určitě zasloužily.
Autor recenze jen obtížně skrývá radost, kterou v něm tato publikace vyvolala. Po letech informačního půstu, kdy fundované informace o pedagogickém využívání digitálních technologií vycházely víceméně pouze v pedagogických recenzovaných časopisech (velmi ojediněle), a nebo na internetu, je tato kniha jakýmsi ospravedlněním tohoto tématu v tištěných knihách. Jak publikace ukazuje, i v roce 2013 je stále možné přinášet čtenářsky atraktivní informace o moderních prostředcích na tradičním papírovém médiu.
Publikace autorského kolektivu kolem Ivana Kalaše a Martiny Kabátové může čtenáři sloužit jako rozsáhlý průvodce po změnách, kterými musí naše školy projít. Fundovaným obsahem, v jehož pozadí stojí hluboký vhled do problematiky podpořený dlouhodobým pedagogickým výzkumem, přináší čtenářům komplexní a vyváženou zprávu o stavu a možnostech digitálních technologií, které nabízejí pomocnou ruku při transformaci vzdělávání a vzdělávacího procesu.
KALAŠ, Ivan a kol. (2013) Premeny školy v digitálnom veku. 1. vydání. Bratislava, Slovenská republika: Slovenské pedagogické nakladatelství. 256 stran. ISBN: 978-80-10-02409-4
Zdroj: NEUMAJER, O. Kalaš, I. a kol. Premeny školy v digitálnom veku.