Jak mají kantoři přistupovat ke komunitním a sociálním sítím? Odmítnout? Zakázat? Zúčastnit se? Jde o nové internetové prostředí, ve kterém lidé velmi volně komunikují a sdružují se podle zájmu i podle nálady. Má v tomto prostředí ale své místo i škola? Hovořili jsme na toto téma s náměstkem ředitele Výzkumného ústavu pedagogického ONDŘEJEM NEUMAJEREM a s didaktičkou ICT DANIELOU RŮŽIČKOVOU, oslovili jsme i několik ředitelů základních škol.
Tak tedy – jak mají kantoři přistupovat ke komunitním a sociálním sítím? „Na tuto otázku neexistuje jednoduchá odpověď,“ říká O. Neumajer s tím, že například ve Spojených státech existuje zákonná povinnost zřizovatele školy umožnit filtrovat obsah internetu, tedy například i sociálních sítí. Škola by tedy měla mít jednoduchý nástroj, jak třeba facebook nebo badoo zablokovat. („Problém je, že jednoduchý nástroj na zablokování sociální sítě v podstatě neexistuje, proto se to ani v amerických školách nedaří,“ poznamenává O. Neumajer.) Je taky otázka, zda je to dobrá cesta. „Technooptimisté tvrdí, že to není správné řešení. Podle mého je v kompetenci každé školy, aby se rozhodla, nakolik chce pustit sociální sítě do svého života. Musí si uvědomit, že digitální věk je složitý – když si zvolí škola cestu zablokování, je vysoce pravděpodobné, že si žáci najdou okliku, jak se k zakázanému obsahu dostat,“ tvrdí. Konečně, dovedu si představit, že budou soutěžit, komu se podaří školní „zámek“ dřív a efektivněji hacknout. Paradoxně by se při tom mohli hodně naučit, to je trochu kouzlo nechtěného.
Škola se tedy musí rozhodnout, zda mařit čas a peníze (a nemalé peníze) na filtrovací technologie, nebo jestli zakazovat žákům otevírat tyto stránky, nebo jestli není lepší naučit děti se sociálními sítěmi pracovat, pohybovat se na nich, využívat je.
„Základem pro přístup učitelů k sociálním sítím je stanovení jasných a pevných pravidel a hranic. Pak není problém, aby i učitel měl na sociální síti svůj profil a jeho prostřednictvím třeba komunikoval s žáky,“ říká O. Neumajer. „Není ale možné, aby žák myslel, že odešle učiteli domácí úkol v osm večer a ještě ten den dostane odpověď. Právě doba komunikace a jeho kvalita, způsob patří mezi limity, které je nutné jasně definovat. Školy to umějí – podobná pravidla jsou přijímána třeba při jednání školního parlamentu.“
Tedy podle O. Neumajera je výhodné, aby byly sociální sítě využívány, aby se na tvorbě pravidel pro jejich využívání podíleli i žáci – a pak aby byla tato pravidla striktně dodržována. Odmítnout bez rozmýšlení sociální síť je podle něho špatné rozhodnutí. K tomuto řešení se většinou přiklánějí učitelé, kteří tomuto prostředí nerozumějí, neumějí s ním pracovat, bojí se ho. „Souhlasím s učitelem, který si sociální síť projde, seznámí se s ní, naučí se s ní pracovat a pak se prostě rozhodne, že se mu do jeho vzdělávacího pojetí nehodí, že ji využívat nechce,“ vysvětluje O. Neumajer svůj pohled na věc. Bohužel, odmítnutí podle něho většinou pramení pouze z neznalosti a případně z toho, že učitelé nevědí, jak by takovou věc mohli ve výuce využít. Vzpomíná také, jak na jedné škole na toto téma diskutoval. Učitelky se ve sborovně shodly, že škola je vzdělávací prostředí, že musí mít autoritu a nemůže ji snižovat využíváním tak nesolidního média, jako je sociální síť. Vyčítaly jí, že 99 % obsahu, který nabízí, je balast a nesmysl. Nenapadlo je ale, že jednak je dobré naučit děti i v tomto balastu najít seriózní informace, že sociální sít‘ poskytuje i výhody operativní a přímé komunikace. A že hlavní obsah pro školu jí dávají učitelé způsobem, jakým ji využívají, a právě pravidly, která jsou stanovena a dodržována.
Podobná dilemata jako jednotliví učitele konečně řeší i samotné VÚP – má se zpřístupnit Metodický portál (www. rvp.cz) učitelům prostřednictvím facebooku, nebo ne? „Problém je v tom, že se podle našich zjištění učitelé často bojí skutečně otevřít. Chtějí si chránit své soukromí. Nechtějí mezi přáteli, kteří mají přístup ke všem informacím, mít i své žáky a studenty. I učitelé se totiž chovají na facebooku jako ostatní – tedy velmi otevřeně. Klidně napíší, že byli včera večer na pivu a kolik toho vypili… A logicky jim připadá, že takové informace mít žáci nemusejí,“ popisuje možný problém O. Neumajer. I na to ale existuje technologické řešení – omezit přístup žáků (kteří budou mít přístupová práva) jen do prostoru, který bude určený pro komunikaci s nimi.
Didaktička ICT D. Růžičková upozorňuje na další aspekty. Sociální sít je nový nástroj. Není to první nový nástroj v oblasti ICT, se kterým se musí učitelé naučit pracovat. Má to své zákonitosti. Nejdřív se objeví nový nástroj, začne se používat v podstatě nekontrolovaně, a teprve pak se začínají tvořit pravidla pro jeho využití. „Pro sociální sítě se nyní začínají vytvářet pravidla, více méně živelně, podle přístupu jednotlivých učitelů. Někdo si prostě své žáky mezi přátele zařadí, jiní se tomu striktně brání. Na mém profilu stojí bývalí žáci ve frontě, chtějí, abych je mezi přátele zařadila, ale já s tím stále váhám. Asi to vyřeším samostatnou skupinou, ráda s nimi budu komunikovat, ale budu je mít oddělené od ostatních…“ říká D. Růžičková.
Možná se podle ní časem ukáže, že absolutní otevřenost se stane běžnou věcí, že učiteli nebude vadit, že žáci budou vědět, že byl večer na pivu. A každý si nastaví svoji hranici, o čem se ještě s žáky přes facebook bavit a co si nechat pro sebe. Tato úroveň se bude časem měnit, bude se měnit názor na to, co je ještě společensky přijatelné a co už ne.
Upozorňuji na zlomyslnost žáků, na vysokou možnost zneužití informace, kterou učitel veřejně v dobré víře pokytne. O. Neumajer přikyvuje, že ta-kových nebezpečí hrozí mnoho. Je ale podle něho nutné nacházet postupně cesty, jak se s nimi vypořádávat. A zasazuje internetový prostor a sociální sítě do širšího kontextu – stále sílí trend celoživotního vzdělávání. A pokud podle něho chce institut školy přežít, pokud chce být dětmi přijímaný, musí být přístupný ne od osmi do dvou, ale celo-denně. A to je právě možnost, kterou dává internet. „Využití sociálních sítí by se mělo stát součástí standardního kurikula, mělo by být jasné, že jejich využívání je v pořádku. Jistě, přehnáno do krajnosti to bude znamenat, že učitel stejně jako lékař bude k dispozici 24 hodin denně. Ale opakuji – s jasně danými pravidly, která se budou striktně dodržovat a která i tuto dobu pro komunikaci budou vymezovat,“ vysvětluje O. Neumajer.
Zdá se to možná jako šílenost, jako přehnaný požadavek na učitele, jenž se musí vyrovnávat se změnami, které přináší rychle se měnící doba. Ale není to zase obraz nějak vzdálené budoucnosti. Už dnes přece když poskytne učitel rodičům své mobilní číslo, nemá jistotu, kdy mu zavolají… A vypnout mobil je obtížnější než se odpojit od facebooku nebo od internetu.
Učitelské noviny, 37/2010, str. 8-9. vyšlo 2. 11. 2010. Rozhovor vedl Radmil Švancar.