Konference, kterou v prosinci 2013 pořádal British Council v Barceloně, přinesla množství zajímavých podnětů a to především ve směru k využívání mobilních dotykových technologií. Například jsem se dozvěděl, jaký vliv má používání mobilních telefonů na to, že žáci ve škole nepijí. Především se ale diskutovala témata, která musí řešit politici a ministerstva vzdělávání na úrovni vzdělávací politiky. Ta je stále více ovlivňována digitálními technologiemi a jejich masivním používáním žáky.
Na konferenci Learning and Teaching English in the Digital Age s podtitulem Policy and Practice in Europe se v prosinci 2013 sešlo v Barceloně osmdesát zástupců evropských organizací zabývajících se jazykovým vzděláváním na různých úrovních vzdělávacích systémů. Největší podíl měli zástupci pro jazyky z evropských ministerstev školství a z veřejných organizací, které vzdělávají učitele. Pořadatelem konference byl British Council ve spolupráci s Cambridge English a společností Microsoft.
Na konferenci vystoupilo s příspěvkem několik renomovaných odborníků na vzdělávání, zejm. inspirativních univerzitních profesorů a konzultantů vzdělávání, společné workshopy pak umožnily konfrontovat aktuální situaci v jednotlivých státech a sdílet příklady dobré praxe z tvorby a pilotních projektů vzdělávací politiky.
Konference věnovaná využívání digitálních technologií v jazykovém vzdělávání byla on-line podporována zasíláním zpráv sítě Twitter označených hash tagem #LTEDA, překvapivě k ní ale nebyla vytvořena webová podpora, takže prezentace vystupujících nejsou bohužel k dispozici.
V dalším textu stručně popíši několik zajímavých myšlenek přednášejících, které mne zaujaly. Vybíral jsem především myšlenky, které jsou v oblasti moderní výuky jazyků za podpory technologií inspirativní a v ČR méně známé. Na konci pak shrnuji některé závěry a podstatná sdělení, která se konferencí prolínala. Většina informací z vývoje začleňování technologií do vzdělávání, která na konferenci zazněla, byla v ČR již dříve publikována na Metodickém portálu v jeho rubrice Učitelský Spomocník, viz http://spomocnik.rvp.cz/.
Martin Peacock z British Councilu ve svém příspěvku nastínil, že změny, kterými British Councilu před více než deseti lety zahájil digitálnímu cestu k podpoře vzdělávání (např. profesionální nasazení systému pro řízení výuky Moodle) byla správná a úspěšná cesta, ale v současné době bylo třeba ji zásadně inovovat. Nový směr byl představen v lednu 2013 a vychází z výzkumů moderního vzdělávání a intenzivního využívání technologií. Je postaven na čtyřech základech: 1. vybavení studentů jako jsou chytré telefony a tablety jsou hlavním trendem, od kterého se bude vše odvíjet a pro které je nutné zpracovávat informační kanály a jazykový vzdělávací obsah (HTML 5.0 a JavaScript); 2. příklon k mobilnímu učení kdykoli a kdekoli, které (oproti tištěným knihám) využívá nelineární postupy; 3. gamifikace, tedy využívání principů známých z počítačových her ve vzdělávání, např. sbírání bodů, ocenění ve formě odznaků, různé úrovně (levels), produktová loajalita; 4. vzdělávací sítě a propojování učících se různými sociálními médii, využívání automatické analýzy vzdělávacích výsledků studentů (learner analytics) za využití velkých dat (big data). Všechny tyto trendy již několik let rezonují v oblasti vzdělávacích technologií, British Council na jejich základech postavil své další směrování. Na první pohled je zřetelný proaktivní přístup k problematice a vývoji dění ve společnosti a kontrast oproti tradičním postupům veřejných a státních vzdělávacích institucí v ČR.
Profesor univerzity v Bournemouthu Stephen Heppell se tradičně zaměřoval na změny prostředí škol, ve kterém se žáci učí. Jeho kolekce fotografií zachycujících zásadní změny učebních prostor z inovativních škol je fascinujícím a dobrým důkazem změn, které po celém světě probíhají. Jedná se o příklon k otevřeným prostorům, které jsou o poznání větší a pestřejší, nežli běžné školní třídy a žáci se v nich mohou volně pohybovat. Nezapomínají na zákoutí a místa, kde mohou žáci, zpravidla za podpory mobilních technologií v relativní intimitě pracovat samostatně či ve skupinkách.
Technologie přinášejí do škol inovace, které jsou při jejich podceňování doprovázeny i negativními dopady. Příkladem je rozšířené pořizování videí učitelů či spolužáků a jejich zveřejňování na veřejných videoserverech. Profesor Heppell mezi mnoha příklady zmínil, jaký přímý vliv má používání mobilních telefonů na to, že žáci ve škole nepijí. Většina školních toalet nezaručuje dostatečnou intimitu, kabinky jsou odděleny pouze paravany, nikoli zdmi od podlahy až ke stropu. Pod nebo přes takový paravan je možné pořídit mobilním telefonem fotografii či videozáznam a ten pak zveřejnit na internetu. Žáci ve strachu z takovéto potupy pak raději v průběhu vyučování nepijí, aby se využívání toalet vyhnuli. Dehydratovaní žáci samozřejmě nepodávají takové studijní výkony, jaké by mohli. Na řadě fotografií Stephen Heppell ilustroval, jak architekti školních budov na tento jev při projektování nových škol reagují. Jedná se samozřejmě o téměř obskurní příklad možného zneužití technologií, který ale ilustruje, jak technologie, resp. jejich používání může formovat požadavky na školní prostory.
Stephen Heppell zároveň upozornil na paradox zjištěný při analýzách výsledků vzdělávání: čím lepší jsou výsledky jednotlivých států v PISA, tím větší je i nechuť jejich studentů ke škole a učení (v případě přírodních věd). Zároveň ilustroval na fotografiích z mnoha škol z celého světa, jak technologie v nejmodernějším podání jsou netradičně ve školách využívány: tisk dětmi vymodelovaných figurek na 3D tiskárně, žáky ovládaný letící dron pomocí počítače Raspbery PI a banánů. Většina zajímavostí je dostupná na webu http://www.heppell.net/.
Příspěvek Kirsten Panton ze společnosti Microsoft s názvem New Pedagogies for Deep Learning vycházel ze značné míry z výzkumů financovaných touto společností a realizovaný ITL Research. Významná část byla již představena na konferenci Partners in Learning 2012 Global Forum konané v Praze, viz http://spomocnik.rvp.cz/clanek/17185/.
I Kirsten Panton hovořila o klesající oblibě školy mezi žáky – obliba klesá až ke konci ZŠ, na SŠ pak mírně ve 4. ročníku stoupá. Podle výzkumů společnosti Microsoft je nutné přejít od tradičních forem a metod vzdělávání (old pedagogies) zaměřených především na reprodukci vzdělávacího obsahu k novým (new pedagogies), zaměřeným na budování znalostí ve světě přesyceném technologiemi. Společnost Microsoft tento přechod podporuje v programu Innovative Teaching and Learning.
Dalším vystupujícím byl Michael Carrier z Cambridge English Learning, jehož příspěvek nesl název One to One digital learning. Věnoval se v něm konkrétním vzdělávacím situacím, ve kterých je možné využívat mobilní technologie pro výuku jazyků. Detailně probíral možnosti využití v individualizované výuce i skupinové, ve třídě i mimo školu, fáze před vyučováním, v něm a po něm.
Zaujaly mne zejména jeho myšlenky týkající se vzdělávací politiky. Michael Carrier nastínil témata, se kterými se tvůrci vzdělávacích politik momentálně potýkají: Podporovat školy ve vybavování interaktivních tabulí? Podporovat trend 1:1? Jak zajistit konektivitu škol? Jakou platformu zvolit? Podporovat vznik vzdělávacího obsahu? Jaké je efektivní vzdělávání pedagogů? Jak podpořit vznik moderního školního prostředí?
Inspirativní byla zmínka o dedikování investic. Michale Carrier navrhuje, aby se celkový rozpočet na podporu technologií ve vzdělávání dělil rovným dílem na tři třetiny: na infrastrukturu, tedy vybavení technologiemi a konektivitu, na přípravu učitelů a na aktualizace kurikulárních dokumentů (RVP, ŠVP) a tvorbu vzdělávacího obsahu. To je zjevný nepoměr ke dnes převládajícímu směrování financí, kdy převažuje poměr 80:20 ve prospěch technologií před vzděláváním.
Michale Carrier také přednesl výhody, které moderními technologiemi podporované učení přináší do výuky jazyků: zvyšuje jeho relevanci, je pro žáky atraktivní; respektuje učební styly žáků; zaměřuje se na komunikativní a produktivní dovednosti; multimediální obsah podporuje autenticitu jazyka; umožňuje podporu spolupráce, přenáší učení i mimo školu, přináší nové pedagogické modely zaměřené na žáka.
Z dalších přednášek zmíním již pouze Španělku Nickly Hockly, která se ve svém příspěvku věnovala digitální gramotnosti. Na příkladu konkrétní webové stránky, která byla vytvořena jako podvrh, ukazovala, jaké složky digitální gramotnosti je vhodné u žáků rozvíjet, jak trénovat schopnost kritického myšlení při vyhledávání, získávání z posuzování informací.
Shrnutí
Konference, která byla sice primárně věnována výuce angličtiny, se víceméně celá soustředila na nové mobilní digitální technologie, které, jak se ukazuje, do výuky jazyků přinášejí inovace a zásadní změny pojetí celé výuky. Jak se všichni účastníci shodli, 1:1 není jeden z možných směrů dalšího pedagogického vývoje, je to jediná cesta, kterou se pedagogika vydává.
Pokud máme v ČR pocit, že reforma uchopená zavedením především ŠVP a RVP přinesla změny pouze do oficiálních dokumentů státu a ve školách se zas tak moc nezměnilo, nastupující trend 1:1 posouvá reformu o kus dál – mezi žáky, jejich chování a způsoby, kterými se učí.
Nejzajímavější a pro účastníka tuzemských školských konferencí překvapivé bylo zcela převažující pozitivní přijetí vizí a načrtnutých možností dalšího směrování výuky (nejen) jazyků uskutečňované s technologiemi. Účastníci v kuloárech často hovořili o inspirativních příspěvcích a nezdálo se, že by některé nastíněné možnosti chápali pouze jako vize, které se možná neuskuteční.
Poznatky a myšlenky, které zde čelní představitelé vzdělávacích institucí přednesly (a bavíme se o nadnárodních společnostech, jako jsou British Council, Cambridge English, Microsoft či uznávané univerzity) v ČR zatím na konferencích sděluje pouze nemnoho odborníků, kteří se na tuto problematiku zaměřují. Další směrování vzdělávání podporované technologiemi je mnoha odborníky na vzdělávání v ČR vnímáno spíše jako okrajový a nikoli zásadní trend.
Konference probíhala v době vyhlašování výsledků mezinárodního šetření PISA, které se uskutečnilo v roce 2012, a hlavní testovanou oblastí byla matematická gramotnost. Mnozí přednášející ve svých příspěvcích toto téma různě zmiňovali. Bylo zajímavé sledovat na displejích kolegů, jak procházejí webové stránky národních zpravodajských deníků a zjišťují, jak jejich země dopadla. Signifikantní je, že v ČR sice ráno 3. 12. 2013 proběhla tisková konference a ministr školství zde výsledky představil, na titulní stránky mainstreamových zpravodajských webů se ale ten den nedostaly. Vzdělávání prostě stále není vnímáno jako oblasti společného zájmu široké veřejnosti o vysoké důležitosti.
[…] Výuka jazyků v digitální době […]