Webové stránky škol v roce 2009

Publikováno Autor Ondřej NeumajerNapsat komentář

V roce 2005 se na pulty knihkupectví dostala kniha Budujeme školní web sloužící školám jako návod, jaký obsah a jakým způsobem mohou školy vytvářet své internetové prezentace. Autor knihy se po pěti letech pokouší nastínit, jakým vývojem školní weby prošly a co nového dnes svým návštěvníkům mohou nabídnout.

Školní weby pohledem statistiky
Na začátku roku 2009 jsme s kolegy z pracovního týmu zpracovávajícího akční plán Škola pro 21. století připravili dotazníkové šetření, jehož část se věnovala webovým stránkám škol. Ústav pro informace ve vzdělávání (ÚIV), který toto tzv. rychlé šetření v květnu 2009 realizoval, zjistil, že webovými stránkami disponuje 93,7 % škol (Česká školní inspekce uvádí v tematické zprávě ze září 2009 85,5 % základních škol). V knize Budujeme školní web jsem v roce 2005 zveřejnil výsledky průzkumu, podle kterého mělo v roce 2004 vlastní školní web pouhých 20 % základních a 85 % středních škol. Posun za pět let je tedy evidentní.
Graf na obrázku č. 1 znázorňuje způsoby, jak dnes mohou školy ovlivňovat obsah svých webových prezentací. Obsah školních stránek může nejčastěji měnit přímo vedení školy (60 %) a učitel informatiky (55 %). V necelé polovině škol (46 %) tyto změny vykonává jiný pověřený učitel. Ve více než pětině škol (21 %) tyto změny provádí kdokoliv z učitelů, kdo o to projeví zájem. Vybraní žáci mohou měnit obsah školních internetových stránek pouze v 5 % škol, ještě menší podíl škol (3 %) uvedl, že změny obsahu stránek jsou umožněny komukoliv z žáků, kdo o to projeví zájem.

Jeden z hlavních posunů, který za poslední roky nastal, se projevil ve způsobu, jakým jsou webové stránky vytvářeny. Dnes je běžné, že k jejich vytváření používají školy redakční a publikační systémy (Content Management Systems, CMS). Ty umožňují spolupracovat většímu množství autorů a navíc nabízí oddělit nastavení vzhledu webu od vytváření obsahu – autoři textů se mohou plně soustředit na obsah a nemusejí se obávat toho, že nevhodným zásahem změní navržený vzhled webové stránky.

Čím dál větší část školních webů je vytvářena automaticky školními informačními systémy. Těch se v českých školách vyskytuje poměrně velké množství. Nejrozšířenější jsou systémy Bakaláři (Bakaláři Software), Škola OnLine (CCA Group), SAS (MP-Soft), dm Vysvědčení, Evidence, Knihovna (dm Soft.), aSc Rozvrhy (Applied Software Consultants) nebo RELAX KEŠ (Alis spol. s r. o.). Tyto systémy řeší s různou mírou komplexnosti problematiku administrativy školy jako např. rozvrhy, suplování, tisk vysvědčení, evidenci žáků, školní matriku, evidenci knih atp. Poslední verze těchto systémů zpravidla umožňují exportovat nebo jiným způsobem zveřejňovat zvolené výstupy na Internet. Mnoho škol toho využívá a on-line tyto informace návštěvníkům svých webů zprostředkovává.

Nápady pro školní web
Popsat, co všechno by mohlo být součástí školního webu, jsem se snažil v již zmíněné knize Budujeme školní web. Co bylo v roce 2005 považováno za možné oblasti, kam mohl školní webmaster na webu zacílit, lze zjistit z obsahu kapitoly
Nápady na školní web. Lze shrnout, že i dnes je vše stále platné.

Za pět let nastaly změny také v obsahu školních prezentací. Díky lepší dostupnosti nástrojů na pořizování, zpracování a zveřejňování digitálních fotografií a videí používá mnoho škol tyto atraktivní prvky na svých webových stránkách. Před pěti lety bylo video na školním webu věc nevídaná. Příkladem může být Základní škola Třemošnice, která na svých stránkách každý týden zveřejňuje nové školní videozprávy z daného týdne.
Některé školy například vytváří s žáky v hodinách informatiky tzv. virtuální prohlídky školy, kterou pak umístí na web. Může se jednat o zpracované video nebo vhodně pořízené digitální fotografie umístěné do interaktivní webové prezentace. Návštěvník webu se tak může virtuálně projít po vnitřních prostorách školy. Příkladem z mnoha může být
ZŠ Vladimíra Menšíka v Ivančicích.

Některé školy jdou ale mnohem dál, za hranice tradičních školních webů a své prezentace umisťují do populárních internetových sociálních sítí jako je Facebook nebo Twitter. Příkladem školní facebookové prezentace může být pražská Základní škola Vodičkova.

Od vstupu do Evropské unie v roce 2004 se mnohé české školy zapojily do čerpání financí ze strukturálních fondů. Většina realizovaných projektů pak zveřejňuje své výstupy na školním webu. Je to jeden z nejběžnějších způsobů tzv. publicity, který školy uplatňují. Každý návštěvník školního webu se tak může rychle seznámit s tím, jak aktivní je škola v získávání financí, které nedostává přímo od státu.

Jiným příkladem projektů, které se na školních stránkách často vyskytují a nejsou přímo svázány s finančním příspěvkem, je spolupráce škol v rámci aktivity eTwinning. Ta je zaměřena na podporu spolupráce žáků i učitelů mateřských, základních a středních škol v rámci Evropské unie. Dvě a více škol z různých zemí realizují prostřednictvím informačních a komunikačních technologií vzdělávací aktivitu na dálku. Národní podpůrné středisko pro eTwinning poskytuje metodickou podporu, potvrzuje registrované projekty, uděluje národní ceny a organizuje další aktivity pro rozvoj projektů eTwinning. Jelikož mám možnost posuzovat jako hodnotitel žádosti škol o eTwinning Quality Label, mohu rád potvrdit, že projekty českých škol jsou čím dál tím lepší a hlavně kvalitnější. Viz např. stránky projektů Obchodní akademie a Vyšší odborné školy ekonomické v Táboře.

Od roku 2007/2008 vyučují základní školy podle vlastních školních vzdělávacích programů (ŠVP), většina středních škol začala letošním školním rokem. Školní programy umožňují školám profilovat své zaměření, odlišit se od ostatních. Aby mohli rodiče mezi školami vybírat, měli by mít možnost se se ŠVP seznámit. Proto mnoho škol vlastní ŠVP zveřejňuje v plné či zkrácené verzi. Velmi pěkným příkladem je Základní škola Kunratice. Mnoho škol jde ještě dále a zveřejňuje i plné znění inspekčních zpráv z šetření České školní inspekce, která na škole proběhla. Některé školy uvádějí odkazy na tyto zprávy, které jsou všechny zveřejněné na webu ČŠI.

Poslední dobou je stále častější podpora výuky prostřednictvím e-learningového systému LMS (Learning Management System). V Čechách jednoznačně kraluje open-source program Moodle, který je dostupný zdarma. Většina škol požaduje pro přístup ke studijním oporám přihlášení. Některé kurzy přesto bývají občas zdarma, viz například Gymnázium Cheb.

Informační a komunikační technologie mění svět rychle a téměř k nepoznání. Internet je toho typickým příkladem. Jistě bude zajímavé sledovat, jaké další nástroje a možnosti nabídne technický pokrok školám v oblasti jejich prezentace.

NEUMAJER, O. Webové stránky škol v roce 2009. Porál Ředitel školy.cz. 12. 10. 2009. Dostupné z Interntu http://www.reditelskoly.cz/show.asp?id=808.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.