Fascinující, ale zároveň navozující stavy úzkosti. Také tak lze o neskutečně dynamickém vývoji umělé inteligence (AI) hovořit. V některých ohledech již překonává dovednosti studentů. Navíc se ukazuje, že ekologická stopa používání AI zejm. v oblasti spotřeby energie je výrazně vyšší, nežli si lidé myslí. V článku jsem se zaměřil na tři střípky ze současného vývoje AI, o kterých mi z pohledu vzdělávání přijde užitečné přemýšlet.
Jak jde čas, jsou schopnosti AI stále širší a výsledky lepší, takže vyhýbat se srovnáním s člověkem je stále méně nevhodné. Přesvědčili se o tom výzkumníci OECD, kteří předložili Chatu GPT testy PISA. Zatímco ve čtení dosahovali 15letí žáci průměrně 57 % správných odpovědí a v přírodních vědách 53 %, ChatGPT 3.5 správně zodpověděl 73 %, resp. 66 % testových úloh. Průměrně tedy významně žáky překonal. Jinak tomu ale bylo v matematice, kde je průměr žáků 51 %, zatímco ChatGPT 3.5 skončil u pouhých 35 %. Tím ale zajímavosti nekončí. Výzkumníci experiment provedli i s novější verzí Chatu GPT 4. Tento chatbot s novější verzí jazykového modelu odpověděl správně ve čtení 85 %, v přírodních vědách 84 % a v matematice 40 % úloh. Významně tedy své dovednosti oproti starší verzi zlepšil, ale ani tak to v matematice nestačilo na průměrné žáky.
Co z toho plyne? Především to, že ptát se generativní AI na matematické úlohy je nevhodné. Generativní AI není kalkulačka a dovednostmi matematické analýzy nedisponuje. Zatím. Pro matematické úlohy je dnes vhodnější sáhnout po jiných aplikacích přímo na matematiku zaměřených, jako je například WolframAlpha (https://www.wolframalpha.com/).
Z experimentu OECD je ale vidět, jak rychle se AI rozvíjí. Pokud bude tento nárůst kvality odpovědí AI pokračovat ještě několik let, je vysoce pravděpodobné, že zásadně zahýbe celou naší civilizací. Těžko to ovšem předjímat, protože nikde není psáno, že se najednou vývoj na něčem nezasekne. Uvedený experiment proběhl v březnu 2023, takže je možné, že v okamžiku, kdy čtete tyto řádky, už nejnovější model AI zvládá matematiku lépe, nežli průměrný učitel. A to sice v časovém horizontu řádu sekund.
Graf: Správně zodpovězené otázky žáky, GPT-3.5 a GPT-4 na uvolněných položkách z testů PISA. Zdroj: OECD
AI a vnímání učiteli aneb pozor na alarmizmus z apokalypsy
V předchozím odstavci jsem se dopustil něčeho, před čím bych sám rád varoval. Bavit se a vzdělávat učitele o postupujícím vývoji AI je bezpochyby potřebné, nedostatečně promyšlené výroky mohou ale v některých lidech vyvolávat úzkost a tíseň. Sám jsem se o tom opakovaně přesvědčil na seminářích pro ředitele škol, kde jsem se v dobré víře (jak jinak, že) snažil popsat potenciál, který AI přináší a přiblížit další očekávatelný vývoj v této oblasti. A tam jsem narazil. Někteří účastníci byli očividně vylekáni až vystrašeni, protože jsem při nedostatku času situaci příliš zjednodušil a dostatečně nezdůraznil, co je dnes reálné a co jsou jen prognózy hypotetického vývoje. Ne každý má osobní nastavení takové, že se těší na to, co nového přinese další den a jak na to budeme muset reagovat. Lidé jsou různí, mají vlastní prekoncepty a různou úroveň poznání v různých oblastech, a proto je potřeba přistupovat citlivě. Myslím si, že lepšímu pochopení a alespoň částečnému uklidnění o současných a budoucích možnostech AI, by mohlo pomoci následující vyjasnění.
AI můžeme rozdělit na tři úrovně podle toho, jak je silná. V praxi se dnes můžeme setkat s umělou úzkou inteligencí (Artificial Narrow Intelligence). Jedná se o algoritmy orientované na specifické, konkrétní a nejčastěji celkem praktické cíle. Příkladem jsou systémy na rozpoznávání obličeje, internetové vyhledávání, hraní šachů nebo autonomní řízení automobilu. V daném úkolu dosahuje tato slabá AI, jak se taktéž někdy označuje, excelentních výsledků, často předčí lidské schopnosti. Není ale schopna aplikovat své znalosti a dovednosti na jiné úkoly. Pokud dnes ve školství používáme nějakou AI, je to tento typ úzké umělé inteligence. Ta nás může svými výstupy překvapovat a její rozvoj toho má před sebou ještě hodně, ale zpravidla v nás traumatizující nálady a obavy z budoucnosti nevyvolává.
Něco jiného je umělá obecná inteligence (Artificial General Intelligence). Tu lze zjednodušeně popsat tak, že je schopna úspěšně vykonávat jakýkoli intelektuální úkol, který zvládne člověk. Dosahuje tedy úrovně lidské inteligence v širokém spektru úkolů a kognitivních schopností – rozumí tedy například komplexním konceptům, abstraktním myšlenkám a logickým úsudkům. Zásadní je, že v případě této obecné nebo také univerzální AI se bavíme o hypotetickém typu AI, tedy o něčem, co zatím neexistuje. Výzkum AGI je stále v rané fázi a čelí mnoha technickým a etickým výzvám.
V této souvislosti je vhodné připomenout varování odborníků, kteří nás nabádají, abychom byli opatrní, když hovoříme o AI slovními frázemi, které máme spojené s člověkem, jako jsou „rozumí jazyku“, „kriticky uvažuje“ či „je sociálně vnímavá“. Ve skutečnosti je současná AI spíše statistika na steroidech, nežli simulátor lidské úroveň porozumění. Vědecký novinář Petr Koubský na jedné ze svých přednášek navrhuje pro současnou úroveň AI používanou v chatbotech nejvhodnější pojmenování „pokročilá matematická statistika aplikovaná na uhodnutí dalšího slova“. Což je mu jasné, že se asi jen tak neuchytí.
A pak tu máme ještě jeden typ AI, tzv. umělou superinteligenci (Artificial Super Intelligence), kterou známe nejčastěji z apokalyptických filmů, kde přebírá vývoj na zeměkouli a zjišťuje, že k budoucnosti naše modrá planeta člověka úplně nepotřebuje. Ve sci-fi povídkách se o ASI někdy hovoří, jako o AI, která překoná inteligenci všech lidí na zeměkouli. ASI vládne neomezenou schopností učit se a přizpůsobovat se, s dovedností řešit problémy, které jsou pro lidi v současnosti neřešitelné. Fascinující a potenciálně revoluční koncept ASI je každopádně v současné době mimo reálné nasazení. Najdou se i odborníci, kteří tvrdí, že k její realizaci možná nikdy nedojde.
Zeptal jsem se několika nejběžnějších chatbotů AI na to, za jaký typ umělé inteligence se považují. ChatGPT4o (OpenAI), La Chat (Mistral AI), Claude (Anthropic) a Microsoft Copilot mi shodně odpověděli, že se považují za úzkou umělou inteligencí (ANI). Odlišně se k tomu postavil Gemini (Google), který tvrdil, že není slabá inteligence (ANI), protože není zaměřen na jeden specifický úkol. Dokáže prý provádět mnoho různých úkolů, včetně psaní, překládání a kódování… To bych řekl, že je vlastně velmi správná odpověď. Kdyby sám sebe nezpochybňoval tím, že o sobě hovořil jako o Bardovi. Bard je ovšem jeho předchozí označení, rebranding z Barda na Gemini provedl Google již v únoru 2024. Kdyby byl Gemini skutečně AGI, asi by se dalo říct, že trpí jistou poruchou osobnosti, když si ani nepamatuje, jak se jmenuje a vydává se za někoho jiného.
Hovoříme tedy o třech úrovních AI: slabá, obecné a super inteligenci, z čehož druhá a třetí zatím prakticky neexistují. Pokud tedy učitelům představuji možnosti práce s AI ve vzdělávání, vždy se snažím na začátku uvést, že se bavíme o slabé inteligenci, která je dnes běžně dostupná, zatímco dystopické scénáře dalšího vývoje jsou pouhé předpovědi budoucnosti, která je relativně hodně daleko a možná ani nikdy nepřijde.
AI a ekologická stopa
Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) spotřebuje jeden dotaz vyhledávači Google průměrně asi 0,3 watthodin (Wh) elektřiny, což si zle představit jako obdobný odběr, jaký má 10W LED žárovka při svícení po dobu necelých dvou minut. Jenže to je pouze běžné googlování. Spotřebu současných nástrojů umělé inteligence je obtížné kvantifikovat, mimo jiné i proto, že se skládá ze spotřeby na trénování jazykového modelu a následně zodpovězení dotazu (tzv. promptu) položeného uživatelem. Některé odhady odborníků přepokládají, že zpracování promptu je asi desetkrát energeticky náročnější nežli dotaz Google. Pesimistické odhady hovoří o třicetinásobku. A to se bavíme o generování textových odpovědí. Jeden vygenerovaný obrázek vyžaduje množství elektrické energie srovnatelné s nabitím chytrého telefonu. O generování videí snad ani psát nebudu.
Jak to vše souvisí se vzděláváním? Hodně. Jedním z udávaných důvodů, proč je potřeba měnit národní kurikula, je potřeba boje s klimatickou změnou. Vidí to tak UNESCO, deklaruje to také návrh revize našich RVP. Když se zabýváme spotřebou energie u domů, automobilů či ledniček, umělá inteligence by neměla zůstat mimo. Možná se časem dostaneme do situace, kdy bude každý chatbot umělé inteligence opatřen energetickým štítkem a my budeme žáky učit, kde má vyhledávání nejmenší ekologickou stopu. Už dnes bychom ale tento nárok systémů AI měli mít při práci s nimi na zřeteli a udržitelnost života na zemi vnímat jako jeden z nejdůležitějších středobodů vzdělávání.
Zdroj:
NEUMAJER, O. Střípky ze světa postupujícího vývoje AI. Řízení školy. Praha: Wolters Kluwer, 2024, roč. 21, č. 9, s. 35–37. ISSN 1214-8679
Použité zdroje:
- OECD. Putting AI to the test: How does the performance of GPT and 15-year-old students in PISA compare?“. Paris: OECD Education Spotlights, No. 6. https://doi.org/10.1787/2c297e0b-en
- Calvert Brian. AI already uses as much energy as a small country. It’s only the beginning. 28. 3. 2024. Vox. https://www.vox.com/climate/2024/3/28/24111721/ai-uses-a-lot-of-energy-experts-expect-it-to-double-in-just-a-few-years