Je stále obtížnější predikovat, jak budou budoucí technologické objevy ovlivňovat naše životy, jak do nich zasáhne prodlužující se věk a stárnutí populace, jak migrace… Školní vzdělávání, které má pro budoucnost připravovat mladou generaci, stojí před stále komplikovanějším úkolem.
Zatímco práce vědců, lékařů, farmářů či učitelů projde zásadními změnami a bude vyžadovat nové dovednosti, je pravděpodobné, že práce profesionálních řidičů, taxikářů, pokladních či pracovníků většiny rutinních činností nebude potřeba vůbec nebo jen ve specifických příležitostech. Bude automatizována, vykonávána roboty řízenými softwarem a umělou inteligencí.
Obsah výuky na základce
Základní škola se kromě osvojování základních dovedností snaží prostřednictvím vzdělávacích předmětů vytvořit u žáků vhled do základů klíčových vědních oborů. Žáky vyučujeme základům matematiky, fyziky, chemie, geografie… Učíme je tak, aby získali základní kompetence v daných oblastech, které budou potřebovat pro svůj osobní život a v budoucnu na ně mohli případně navázat studiem na školách vyššího typu, kde již do tajů daných vědních oborů proniknou hlouběji.
Zatímco budoucnost mnohých povolání je nejistá, odborníci se shodují na tom, že obor informatiky a digitálních technologií má v budoucnosti své místo jisté. A paradoxně právě základy tohoto oboru český vzdělávací systém zatím úspěšně ignoruje.
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (mimo jiné: platný od roku 2005) dává školám povinnost učit informační a komunikační technologie, tzv. ICT, pouze jednu hodinu týdně v jednom ročníku na prvním a v jednom na druhém stupni. Běžná základní škola tak vyučuje ICT jednou týdně v pátém ročníku a jednou týdně v sedmém ročníku. Z devíti let základní školy se s ICT jako předmětem zájmu setkávají žáci povinně celkem pouze ve dvou hodinách povinné týdenní dotace. Pro srovnání, výuky českého jazyka musí školy zařadit 48 hodin, matematiky 35, hudební a výtvarné výchovy 22, tělocviku 20. Odpovídá tato dvouhodinová dotace významu oblasti digitálních technologií v dnešním světě?
To však není jediný problém této oblasti. Současné pojetí školního ICT se zaměřuje na základy informační gramotnosti, tedy na práci s textem v textovém editoru, s tabulkami v tabulkovém procesoru, vyhledávání na internetu… Na skutečnou podstatu vědního oboru informatiky se prostoru nedostává. Majoritě českých žáků se tak vyhnou základy algoritmizace, logického myšlení či principy programování. Osvícení ředitelé mohou některé tyto oblasti zařadit například do matematiky nebo hodinovou dotaci navýšit, mnohé děti do takových škol ale prostě nechodí.
Ministerstvo na tom pracuje
V roce 2014 vláda schválila Strategii digitálního vzdělávání, která má tento problém jako jednu ze svých tří klíčových priorit řešit. Ostatně, podle mezinárodního srovnávacího výzkumu již v roce 2015 šestnáct z jednadvaceti evropských států oblast tzv. informatické myšlení do svých školních kurikul zařadilo.
Národní ústav pro vzdělávání zpracoval návrh, jak by to se školskou informatikou mělo vypadat. Důležité je, že se nesnaží řešit problém pouze mechanickým navýšením počtu vyučovacích hodin (o které panuje mezi vzdělávacími obory velká rivalita), ale rozděluje obsah oboru ICT na více částí. Dnes upřednostňované základní dovednosti práce s počítačem by si měli žáci rozvíjet v předmětech, kam dané dovednosti logicky vždycky měly patřit. Například strukturace textu a základy typografie do českého jazyka, elektronické zpracování tabulek, diagramů a grafů do matematiky, digitální mapa a GPS do zeměpisu, chování na sociálních sítích do výchovy k občanství. Uvolněná vzdělávací oblast ICT by se přejmenovala na Informatika a ICT (stejně to dnes již funguje na gymnáziích) a její obsah by se kromě nezbytných základů práce s počítačem zaměřoval na základy algoritmizace a programování, informační systémy, data informace a modelování.
Pokud vás děsí představa výuky programování malých dětí, dejte si tu námahu a podívejte se, co to dnes znamená. Od nudného psaní příkazů do příkazové řádky a robota Karla prošly výukové nástroje zásadním vývojem. Dnes existuje nepřeberné množství nástrojů, které u dětí hravou formou rozvíjejí základy algoritmizace. Desítky grafických nástrojů umožňují žákům vyprávět digitální příběhy, animovat postavičky, spouštět různé akce na základě různých událostí, výsledky zveřejňovat online… Moderní edukační robotika se svými robotickými stavebnicemi zase osvobozuje tuto výuku od práce pouze s počítačem, žáci mohou konstruovat a následně učit své roboty novým kouskům a navíc si tím i zlepšovat jemnou motoriku při jejich sestavování. Lego WeDo, MindStorm, Merkur Robot – Alfa, Ozobot, Bee-Bot, prostředí jako Scratch (Junior), Kodu, Minecraft nebo weby jako code.org, codeweek.eu, ibobr.cz… to jsou nástroje hravého vzdělávání, které nejsou určené intelektuální elitě, ale zvládnout je mohou všichni žáci.
Ministerstvo školství již rozjelo aktivity, díky kterým za přispění evropských fondů vzniknou pro učitele učebnice, metodické příručky, elearningové kurzy a prezenční semináře, popularizační a osvětová videa. To vše má rozšířit řady učitelů, kteří se informatickému myšlení věnují. V příští vlně grantových žádostí by se školy mohly potřebným digitálním vybavením začít vybavovat.
Cílem uvedených změn není vychovávat programátory, ale dát mladé generaci možnost nahlédnout pod pokličku toho, jak všechny ty technické vymoženosti, které nás obklopují, a sítě, ve kterých tráví mladá generace významnou část každého dne, vlastně fungují. Tedy analogicky to samé, co dělá školská matematika, fyzika, chemie, geografie…
Digi kompetence učitelů
A ještě jedno je jisté. Pokud má náš vzdělávací systém více zohledňovat přicházející éru, která masivně využívá digitální technologie, budou do jejích tajů muset proniknout všichni učitelé. Přijde-li v budoucnu někdy opět na pořadu dne tvorba standardu učitele, bez oblasti digitálních dovedností se takový standard prostě neobejde.
Psáno pro Bulletin NIDV věnovaný Strategii digitálního vzdělávání, říjen 2017.