Tento článek jsem napsal v době, kdy byly formálně podepsány dodatky ke smlouvě s generálním dodatavelem projektu známého pod označením Internet do škol. Dodatky, které řeší ukončení tohoto projektu.
Celou dobu, co píši do této rubriky Softwarových novin, jsem se tomuto tématu vyhýbal, přestože je projekt PIII Infrastruktura Státní informační politiky ve vzdělávání pro čtenáře nejznámějším projektem celé SIPVZ. Respektive právě proto. Jedná se totiž o projekt prezentovaný generálním dodavatelem této státní zakázky, konsorciem AutoCont On Line – Český Telecom jako Internet do škol. Konotace této registrované značky vyvolávají v lidech různé asociace. Dnes jsem se rozhodl pro toto téma z dvou důvodů. Za prvé v úterý 18. května 2004 podepsali Vlastimil Palata (ACOL), Gabriel Berdár (ČT) a Petra Buzková (MŠMT) novou dohodu a dva dodatky k již existujícím smlouvám a díky tomu se Indoš zase dostal na televizní obrazovky. Za druhé jsem byl pozván do Radiofóra, kde jsem měl patrně vytvořit názorovou protiváhu řediteli Palatovi. Oboje mě samozřejmě nutilo o této problematice intenzivně přemýšlet a tudíž splnilo předpoklady názvu této rubriky.
Představovat projekt podrobně nemá asi cenu. Výběrovým řízením, ze kterého bylo vyloučeno pět firem pro formální nedostatky, vyhrálo výše uvedené konsorcium zakázku v hodnotě téměř čtyř a půl miliardy. Hlavním cílem projektu mělo být podle vládou schváleného plánu I. etapy realizace SIPVZ vybavení multimediální učebnou a připojení všech 6500 základních a středních škol k Internetu po dobu pěti let. Nabídka výherce však nabízela za zmíněnou cenu vybavení a připojení do tzv. školského intranetu pouze 3620 škol a to po dobu 36 měsíců. Detaily lze nalézt například v archivu novináře Jiřího Petrky na www.earchiv.cz.
Jednota školských informatiků jednohlasně se školskou veřejností dlouhodobě poukazuje na to, že se jedná o předraženou zakázku, která nejenže pro české školství vyznívá do ztracena, ale v mnoha případech je silně kontraproduktivní.
Z počátku šlo pouze o náš hlas. Nikdo v té době nechtěl nic slyšet. Ani poslanci, které jsme navštívili. Dokonce i pro TV Nova to bylo velké sousto. Časem, když už nešlo na projektu nic zvrátit, postupně začaly na veřejnost prosakovat podrobnosti tohoto obrovského kšeftu. Teprve konec vlády Miloše Zemana a jeho ministra Eduarda Zemana znamenal určitou změnu.
S jistým zadostučiněním musím přiznat, že jsem rád, že dnes existují dva nezpochybnitelné dokumenty, které naše dlouhodobě deklarované výtky potvrzují. Prvním dokumentem je zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu, která jasně říká: Způsob zajištění realizace pomocí tzv. generálního dodavatele a generálního auditora nepřinesl předpokládané výhody. Základní body finanční nevýhodnosti tohoto řešení nelze shrnout na jednu stránku. Nevešly by se sem. Uvedu jediný příklad za všechny: za navýšení konektivity ze současných 64 kbps na 128 kbps si musí škola dnes připlatit měsíčně 10 472 Kč. No comment.
Druhým dokumentem je zpráva České školní inspekce, která zkoumala projekt z hlediska pedagogické využitelnosti. V samotném sedmibodovém závěru shrnuje přínosy projektu do jednoho bodu pozitivního, jednoho neutrálního a pěti negativních (jednou z mých nejdůležitějších zkušeností z tohoto projektu je zjištění, že při dostatku peněz na public relation lze i jediným pozitivním bodem z takovéto zprávy mediálně přebít ostatní).
Ačkoliv lze oběma dokumentům co vytknout (jdou pouze po formálních ukazatelích, některé důležité aspekty hovořící v neprospěch zvoleného řešení zcela opomíjejí), existují oficiální dokumenty, které potvrzují nevýhodnost centralizované dodávky do decentralizovaného školského systému. A o to jde. To je právě ten důvod, proč je naše školství takové, jaké je. Vždy se jej snaží napravovat lidé, kteří také přece chodili do školy a tak vědí, jak na to. Typickým výplodem této pokřivené logiky je sdělení, které bylo možné nalézt na stránkách generálního dodavatele: Internet do škol je pilotním projektem pro řešení státní správy. Veřejná správa a samospráva mají z principu věci se státní správou zcela rozdílnou filosofii fungování.
Nechci polemizovat, zda za celou situaci může totálně laxní přístup tehdejšího MŠMT, přehnaně mamonářské praktiky generálního dodavatele nebo uskupení lidí na nejvyšší úrovni, kteří se kolem projektu motali. To je věc policie, která celou kauzu řeší.
Vrátím se k výše zmíněnému podepsání dodatků smlouvy. Jeho hlavní přínos je jasný – konečně je zřejmé, kdy a jak konkrétně celé toto černé období IT ve školství skončí. Pokud dopadne vše dobře, tak by konečně ředitelé škol od začátku přespříštího školního roku měli mít plně ve své kompetenci rozhodování o tom, jaké počítačové vybavení chtějí a kolik jsou ochotni za něj platit.
Je to špatná zpráva o dobrém konci nebo obráceně?