Přeměna školy je zdlouhavý proces, ve kterém mohou informační a komunikační technologie sehrát důležitou roli. Některé školy si to již uvědomují, jiné k tomu mají daleko. Článek poukazuje na několik způsobů, jak ICT může přeměně školy pomoci. První díl dvoudílného seriálu.
Přeměna školy od té tradiční, jak ji všichni známe z mládí, po tu, kterou dnes definujeme jako ideál školy jednadvacátého století, je zdlouhavý proces, u kterého je těžké popsat, kdy přesně začal, zato jisté, že v podstatě nikdy neskončí. Na této obtížné cestě škola prochází mnoha úskalími. Důležitá etapa, kdy se škola otevírá svému okolí, je provázena zvýšením zájmu rodičů i dalších subjektů o chod školy a s tím provázenou zdánlivou větší kritičností vůči vedení, učitelům, prostředí, metodám a vzdělávacím procesům ve škole.
Hlavním důvodem zvýšení zájmu o školu je zpravidla osvícené vedení, které chápe, že školu nelze reformovat pouze zevnitř a pouze uvnitř. S cíli reformy musí být kromě učitelů vyrozuměni i rodiče (ostatně kvůli jejich dětem to vlastně celé škola dělá) a význam inovačního procesu musí chápat i další instituce a lidé, kteří do chodu školy zasahují nebo jej mohou ovlivnit.
Neméně důležitým důvodem většího zájmu o dění ve škole je zvyšující se důraz rodičů na vzdělání svých dětí. Dnes již mnozí rodiče očekávají od školy daleko více, nežli oni sami od školy dostali. Vyžadují profesionální práci, která je doprovázena klientským přístupem ze strany školy na vysoce kultivované úrovni.
Projevená větší kritičnost rodičů však vůbec nemusí být důsledkem špatných kroků ze strany školy. Jde o charakteristickou etapu vývoje transformace školy, která klade na vedení školy a potažmo i učitele značné nároky. Rodiče byli kritičtí vždy, ale teprve tím, že škola vytvoří prostor pro vyjádření jejich názorů a dá jasně najevo, že těmto názorům naslouchá, a dokonce je bere i v potaz, iniciuje velký komunikační boom, který lze mnohdy nesprávně chápat jako zvýšenou kritičnost vůči novým krokům a metodám. Již z principu je jasné, že na „komunitním tržišti komunikace“ vyniknou hlasité výhrady a připomínky spíše než chvála. Tento projev celého procesu přeměny je velkým klackem pod nohama ředitele školy, jehož překonání vyžaduje obrovské množství energie, ale který lze uchopit a s jeho pomocí ukazovat další směr na pomyslné cestě k ideálu.
Uplatnění ICT
Dnes již asi málokdo pochybuje o tom, že směřuje-li škola k modernímu ideálu, musí využívat moderní prostředky. Potenciál informačních a komunikačních technologií (ICT) je právě to, co může škole pomoci na různorodém komunikačním tržišti. Způsobů pro styk s veřejností existuje značné množství a ve většině z nich mohou ICT hrát důležitou roli zprostředkovatele nebo alespoň pomocníka. V neposlední řadě škola, která dovede tento potenciál efektivně využívat, sama touto prací s moderními prostředky zvyšuje před rodiči svůj kredit.
Základním kamenem, na kterém je možné stavět, je funkční internetová prezentace školy. Seriál o obsahu a způsobech tvorby školních webů je k dispozici na stránkách vzdělávacího portálu Česká škola na adrese www.ceskaskola.cz/ICTveskole/AR.asp?ARI=100724. Mají-li být stránky efektivním informačním servisem a hlavně dostupným a důvěryhodným zdrojem, musí být vhodně strukturované s propracovanou informační architekturou, musí mít jednoduchou navigaci, přijatelný grafický design a především musí být aktuální. V dnešní hekticky akcelerované době jsou stránky průměrně aktualizované méně než dvakrát týdně mrtvé. Čtenář spíše promine, pokud na stránkách nenajde některou parciální informaci, nežli když najde stránky s informacemi o organizaci minulého školního roku.
Z webu musí jasně dýchat snaha o komunikaci s rodiči a musí být patrné, že se nejedná o zkostnatělou instituci, ale o školu, pro niž je dítě skutečným středem zájmu. Zpřístupnění maximálního množství informací je hned druhou podmínkou k úspěchu; samo o sobě však není prostředkem oboustranné komunikace.
Každý příspěvek na stránky by měl být datován, aby bylo zřejmé, zda je informace ještě aktuální. Byla by škoda jednou takto zveřejněné informace po jejich vypršení mazat. Rubrika ve stylu „pohřebiště aktualit“, kam jsou všechny neaktuální příspěvky přesunuty, je pro šťouraly jasným důkazem pravidelnosti aktualizace webu (a pro vedení školy někdy i užitečným připomenutím souslednosti dění některé pozapomenuté školní akce nebo podkladem pro školní kroniku).
Zveřejnění emailových adres učitelů je prvním krokem jak ulehčit rodičům komunikaci s vyučujícími. Samozřejmě musí následovat taková vnitřní opatření, aby každý učitel měl k elektronické poště přístup a aby skutečně na emaily odpovídal (podle většiny právníků zaměstnavatel nemá právo kontrolovat obsah doručených emailů; korespondenci může ale monitorovat – kdy, od koho, komu).
Určitě stojí za to zřízení stránky, která kromě telefonických a emailových kontaktů na vedení školy umožňuje zapsat do formuláře připomínku, stížnost či námět. Vyplněný formulář např. s názvem školní vrba je po odeslání přeposlán řediteli školy.
Zkušenosti ukazují, že právě vyřizování elektronické korespondence je od jistého okamžiku pro vedení školy značně problematické. Ředitel musí být pevně přesvědčen, že jedinou možností, jak postupovat v přeměně školy, je vysvětlovat svůj záměr a přesvědčovat o něm své okolí. Jedině tak bude schopen svým podřízeným vysvětlit, proč mají denně odpovídat na desítky dopisů, které dříve nepřicházely. Pracovní vytíženost vedení tím samozřejmě značně stoupne.
Jednou z možností, jak se bránit zahlcení dotazy a připomínkami, je něco na způsob známých počítačových Fequently Asked Questions (FAQ). Na webu se vytvoří seznam často kladených otázek spolu s propracovanými odpověďmi na ně. Rodiče si buď sami najdou některé odpovědi a nebudou školu zatěžovat otázkou, nebo vedení školy v krátké odpovědi na dopis odkáže nebo zkopíruje vhodnou stať. Výbornou inspiraci pro tvorbu těchto otázek a odpovědí poskytuje knížečka Tomáše Feřtka Ředitelská kuchařka (AISIS, 2002)
Učitelské Listy 08/2002-2003