Krátká poznámka k využití vzdělávacích programů ve školní praxi vyšla v rámci cover story Učime se s počítačem Softwarových novin 9/2004 a týká se několika „drobností“, které mohou pomoci konkrétní SW produkt rozšířit po školách.
Jak praví klasik „Šedá je všecka teorie, ale zelený je strom života“. Výukové programy, které získávají různá ocenění na počítačových veletrzích a konferencích ještě nemusejí patřit mezi nejpoužívanější programy ve školách. A také většinou nepatří. Kdo může tento stav ovlivnit? Učitelé a správcové školních sítí.
Správa školních počítačových sítí je totiž bolístkou většiny českých škol. Každá škola přistupuje k tomuto úkolu po svém. Někde je řešena dodavatelskou firmou, jinde zaměstnancem náhradní vojenské služby (18měsíční obměna), jinde ji vykonává učitel informatiky a výpočetní techniky, někde fyzikář… Kvalita je zkrátka velmi různorodá a tomu odpovídá i nabídka programů, která je studentům ve školách k dispozici.
Co všechno by měl dobrý výukový program obsahovat? Na jedné straně se jedná o jeho didaktické využití. Druhá skupina požadavků je technologická. Jedná se především o dokumentaci, nápovědu, instalaci, podporu výrobce a správu. Právě technologické požadavky většinou ve školách používání výukových programů determinují.
Má-li být program skutečně využíván ve vyučování (nejlépe v hodinách a i o přestávkách), musí si jej oblíbit učitelé, musí se jej naučit ovládat a tudíž musí být přítomen na co největším počtu počítačů (tedy od počítačových učeben, přes sborovnu, kabinety až po počítače ve třídách).
Naprosto ideální situace nastává, když je možné příslušný program spouštět přímo z CD-ROMu. Takové programy je totiž možné bez problémů umístit na sdílený serverový disk, odkud jej mohou spouštět jednotlivé klientské stanice. Ačkoliv nemám v ruce výsledky žádné věrohodné studie, z praxe zcela nekompromisně vyplývá, že právě tato kategorie programů na školách převažuje (ačkoli by nad jejich kvalitou leckdy didaktik kroutil hlavou). Specifikum školních správců spočívá mj. ve velkém rozdílu v jejich odbornosti a času, který mohou správě sítě věnovat. Nakopírovat, případně nainstalovat program na server a nastavit jej pro sdílení problém nebývá. Jeho instalace na všechny školní počítače a následná údržba je noční můrou většiny školních správců.
V oblasti dokumentace (popisu, jak s programem pracovat) se výukové programy nijak zvlášť neliší od ostatních programů. Ideální je takový stav, kdy je dokumentace dodána jak v tištěné, tak v elektronické podobě. Mnohdy si učitelé chtějí program vyzkoušet doma na svém počítači a zatímco nosič CD-ROM vrátí druhý den, manuál zpravidla požadují na delší dobu (všechny programy, které je možné nakupovat z dotací na software projektu Státní informační politiky ve vzdělávání musí mít v licenčním ujednání uvedeno, že je mohou učitelé nezištně využívat na svých domácích počítačích). Některé firmy, které se na výrobu vzdělávacích programů specializují, dávají dokonce dokumentaci programu v plném znění na Internet.
Ideální situace nastává, pokud výrobce na webu zveřejní speciální FAQ pro instalaci a správu aplikace. Zdánlivá maličkost může rozšířenost programu rapidně zvýšit.