Je ve školách potřebné modernní a výkonné ICT vybavení? A je jeho pořízení efektivní? Nad touto otázkou je možné se zamyslet například po přečtení zajímavého výzkumu, který popisuje hardwarové požadavky současných výukových programů.
Do minulých Softwarových novin jsem psal kratší příspěvek pojednávající o tom, že u výukových programů není ve skutečnosti obsahová kvalita programu tím hlavním, co způsobuje jeho masové rozšíření po českých školách. Jednou z důležitých vlastností programu je bezproblémová instalace a minimalizace nároků na údržbu. Nejlépe tak, aby se program pouze zkopírovat z CD-ROMu na sdílený serverový disk a žáci jej mohli vzdáleně spouštět bez nutnosti zásahu správce na jednotlivých počítačích. Jinými slovy – do velké míry je to správce školní sítě, kdo určuje, co se na škole bude používat.
Minulé týdny jsem shodou okolností zpracovával nějaké recenze na vzdělávací software. Některé nově vznikající výukové programy potřebují ke svému běhu pouze prostředí internetového prohlížeče. Vše je nainstalováno na webovém serveru (školním, ale někdy i na serveru výrobce někde na Internetu) a škola si pouze koupí licence. Zpravidla multilicenci.
Asi to nebyl primární cíl výrobců, ale skutečností je, že takovéto aplikace je možné provozovat i na starších, resp. méně výkonných počítačích. A o ty není v českém školství nouze. Stačí vhodná instalace Internet Exploreru a připojení k síti. A můžeme bez problémů vzdělávat i na sedm let starém Pentiu II.
Unie školských asociací ČR – CZESHA publikovala v říjnu 2003 na serveru Česká škola článek pod názvem „GIGA“ jako módní fetiš (http://www.ceskaskola.cz/ICTveskole/Ar.asp?ARI=101329), který je výsledkem zajímavého výzkumu. CZESHA otestovala v České republice dostupný výukový software – hovoří se o čtyřech stovkách programů – a zkoušela, na jakých konfiguracích počítačů tyto programy pracují. Závěr je velmi jasný: „…na českém trhu vzdělávacího SW neexistuje titul, kterému nedostačuje výkon PC s konfigurací Pentium II 400 MHz se 128 MB RAM“.
Podle dalších informací v článku se nepředpokládá, že by mělo v blízké budoucnosti dojít k nějakému náhlému zvratu, tedy zvýšení nároků na konfigurace počítačů. V rámci korektnosti je nutno dodat, že výzkum byl proveden na podporu projektu Bait (http://www.bait.cz/), který se zabývá dodávkou cenově výhodných značkových repasovaných počítačů do škol.
U Baitu se pozastavím. Jedná se totiž o ukázku projektu, který zaplnil chybějící místo na „školním“ trhu. Z Baitu je možné zakoupit kompletně repasované multimediální sestavy (nové klávesnice, nové mechaniky CD-ROM, nový case) v cenách od 7000 Kč vč. DPH (ale zatím pouze pro školy). Fígl je v tom, že počítače dodala ve velkém Česká spořitelna a Microsoft na ně věnoval operační systém MS Windows a balík MS Office (verze dle volby školy). Zkušenosti s jejich užíváním ve školách jsou více než dobré.
Ve škole máme, jako mnoho jiných škol, počítačovou učebnu, která má již svá nejlepší léta za sebou. Multimediální počítače Intel Celeron s taktem 333 MHz však dodnes víceméně bez problémů plní svoji funkci. Výukové programy na ní používají žáci minimálně osm hodin denně, těžko se najde volná skulinka, kdy by si počítače odpočinuly. Kvůli běžné výuce nepotřebujeme nutně upgrade.
Kam míří moje úvaha? Přesně za rok, na konci prázdnin 2005, skončí smlouva generálního dodavatele tzv. Internetu do škol. Každá z 3620 škol bude stát před úkolem, jak dále rozvíjet svoji školní počítačovou sít, a to již bez centrální ochranné ruky. Některé firmy na tuto příležitost již dnes čekají a pomalu připravují své marketingové plány, co školám nabídnout.
Školství nutně nepotřebuje nejmodernější technologie, které ještě před měsícem stály pouze jako prototyp v offshorovém vývojovém středisku v Indii. Daleko více je ceněna kvalita, spolehlivost a nízká cena. Firmy, kterým se podaří tuto zkušenost srozumitelně přetlumočit ředitelům škol, mohou získat nové zákazníky. Projekt Bait je pěknou ukázkou dobrého nápadu dotaženého dokonce.