Podle licenčního ujednání nemohou školy pro vzdělávání dospělých využívat software, který mají legálně zakoupen pro podporu své hlavní činnost, tedy vzdělávání žáků a studentů. Je to správné?
Zaujal mne jeden aktuální problém týkající se licenčního ujednání k programům používaným ve školách. Je to problém, na nějž mají lidé různé názory. Je specifický pro školství, ale týká se výrobců, jejich marketingu a konkurenčního prostředí.
nV současné době nabízí mnoho softwarových výrobců zvýhodněné licenční podmínky pro oblast školství. Někteří výrobci nabízejí školní multilicenční verze svých produktů za mírně navýšenou komerční cenu jednouživatelského produktu, někteří mají speciální politiku a komplikované ceníky různé pro firmy a školství, někteří výrobci naopak své licenční verze pro školství příliš nezvýhodňují.
Nejlepší je si ukázat licenční podmínky na konkrétním případě. Velmi propracované a zároveň komplikované je nabízí největší distributor software do škol – Microsoft. Používá vlastně kombinaci všech přístupů a ještě něco přidává. Operační systémy od Microsoftu se dnes nekupují jinak, nežli jako Original Equipment Manufacturer (OEM). To znamená, že je systém již předinstalován na nově zakoupeném počítači od prodejce. Jeho cena je na celém světě stejná, není zvýhodňován žádný segment trhu.
Další produkty pak nabízí Microsoft pro školy za zvýhodněných podmínek. Systém licencování software Microsoft Select povoluje neomezenému počtu studentů a učitelů provozovat produkt na jednom školním počítači nebo přesně v tolika kopiích, kolik jich má organizace zakoupeno. Důležitou a málo využívanou možností je i právo užívat produkt pro práci doma – to se týká pouze učitelů.
Další možností je systém prodeje Microsoft School Agreement. Jde o možnost nákupu software pomocí předplatného na jeden rok. Škola si koupí tolik softwarových balíčků, kolik má počítačů. A to každý rok zopakuje. Tento princip má navodit dojem, že se neplatí za program, ale za službu. Jak vidno, Microsoft používá velmi sofistikovaný přístup k licenční politice pro oblast školství.
Nyní k avizovanému problému. Některé školy vzdělávají nejen své kmenové žáky a studenty, ale zapojují se do dalšího vzdělávání populace. To může probíhat jako zvyšování kvalifikace formou rekvalifikačních kurzů, které organizují a hradí úřady práce nebo přímo zaměstnavatelé. Nebo formou krátkých odborných kurzů, na které se přihlašují lidé, kteří cítí, že jim v něčem ujíždí vlak.
Problém je, že školy nemohou pro toto vzdělávání využívat software, který mají legálně zakoupen pro podporu své hlavní činnost, tedy vzdělávání žáků a studentů. Účastníci kurzů totiž podle současné legislativy i podle navrhovaného školského zákona nejsou studenty školy. Některé školy se tak dostávají do obtížné situace. Realizovat školení jako okrajovou doplňkovou činnost je pro ně nerentabilní. Musely by zakoupit drahé plnohodnotné licence, které by využily pouze mimo školní vyučování. A to by se jim vyplatilo pouze tehdy, kdyby stoupl finanční přínos rekvalifikací nad určitou mez. To znamená zvýšení počtu frekventantů a to mnohdy není v praxi realizovatelné. Z pohledu škol se jedná o nešťastnou situaci, kdy nejsou využity prostředky, které byly za účelem vzdělávání státem vytvořeny. Proto se ozývají někteří ředitelé, kteří ze současné situace obviňují špatné zákony, resp. zákonodárce.
Jenže pak je zde ještě druhý názor. Ten říká, že je třeba brát zřetel na ochranu hospodářské soutěže. Mnoho firem má rekvalifikace jako předmět své hospodářské činnosti a těm by se určitě nelíbilo, kdyby školy těžily ještě více ze svého statutu a měly výhodnější podmínky. Firmy musejí používat plnohodnotné licenční verze produktů.
Zásadní řešení existují dvě. Jednotliví výrobci software přistoupí na poskytování zvýhodněných licencí i pro rekvalifikační kurzy organizované školami. Druhá možnost spočívá v legislativním stanovení, že účastníci kurzů jsou za tímto účelem považováni za studenty školy.
No a pak je tu ještě řešení třetí, podle mne nejpravděpodobnější. Nestane se vůbec nic, nářky škol nebudou vyslyšeny. První možnost není pro výrobce software komerčně zajímavá. Druhá možnost na příslušných ministerstvech do zákona neprojde a školy i firmy budou mít i nadále stejné podmínky.
Myslím, že to nemusí být zase tak špatné řešení.