E-learning je pojem, kterým se výrobci software snaží roztočit kola stálých vod vzdělávání za pomoci ICT. Je vhodný pro vzdělávání žáků na základních školách? A na středních? A pro vzdělávání učitelů?
Ve firemní praxi se e-learning za posledních několik let poměrně dobře rozvíjí. Firmy si jej zkoušejí a postupně zjišťují, jaké jsou jeho přínosy, jaká jsou úskalí. Podle personalistů existují oblasti, kde je to skvělý prostředek ke zvyšování kvalifikace, ale také obory, kde je e-learning málo efektivní.
Na vysokých školách mají s různými formami e-learningu již hodně zkušeností. Ostatně, není týden, aby mi nepřišla nějaká super výhodná nabídka na získání vysokoškolského titulu pouze prostřednictvím tohoto nástroje. E-learning se s kolísavou úspěšností daří v pilotních i ostrých bězích realizovat asi na všech univerzitách.
Za poslední dva měsíce jsem absolvoval několik jednání s významnými poskytovateli e-learningových řešení (nejčastěji označovanými jako LMS – Learning Management Systems), s producenty kurzů i se systémovými integrátory. Všichni by rádi viděli, jak do rozjetého vlaku e-learningu nastupují i učitelé základní a středních škol. Ti nejodvážnější chtějí učit přímo žáky.
Frontální nasazení pro děti ze základek není aktuální. Samotné vzdělávání je pouze jedna ze složek výchovně vzdělávacího procesu. Dnes jsou velmi ceněny procesy jako socializace, týmová spolupráce, rozvoj kognitivních schopností a dovedností, verbální komunikace, získávání všestranných dovedností. To vše lze elektronicky přenášet jen velmi omezeně. Tedy dnes. Možná za pár let, až bude smysl slova on-line posunut do jiné roviny, možná se situace změní (myslím na virtuální realitu, přenos 3D obrazu, hmatových vjemů, pachu,…). E-learning může poskytovat přístup žákům, kteří se z nějakého důvodu nemohou účastnit běžného vyučování, například nemocným. Nebo může sloužit pro podporu domácí přípravy. Jenomže náklady na vytváření a vedení kurzů ve dvou verzích – v prezenčním a elektronickém studiu – vysoce převyšují dnešní možnosti škol. Vytvářet elektronické kurzy je těžká dřina pro profesionála. Kdo si to vyzkoušel ví o čem píši.
Další z kategorií, na kterou výrobci e-learnignu míří, jsou samotní učitelé. Představují si, že by se odebralo finanční zatížení školám (výhrady na cestovné, stravné, ubytování, tištěné materiály). Učitelé by se mohli vzdělávat přímo ze svých škol, od školních a domácích počítačů. Opět o tom musím pochybovat. Realita ve školách je jiná. Monitor funguje jako filtr. Odbornou způsobilost tímto způsobem zvyšovat lze. Školení o novinkách BOZP, novinky z oblasti genetického výzkumu pro učitele biologie, změny v novém operačním systému pro učitele informatiky, nový školský zákon pro ředitele? OK, to by šlo, patrně by to bylo i efektivní.
Jenomže se jedná opět pouze o znalosti. A v každé výroční zprávě České školní inspekce se dozvíme, že s těmi čeští učitelé takové problémy nemají. Oni potřebují komunikaci, povídat si o nových metodách práce, o zkušenostech s inovačními trendy, o svých pracovních problémech. A to jsou většinou věci, které proceděné klávesnicí ztrácejí přitažlivost, osobitost, zaujetí. Solitérní povolání učitele, který se se svými kolegy potká až po šesti hodinách vyučování ve školní jídelně, je nutné prokládat osobními setkáními, živými workshopy, návštěvami best practice škol,…
Nadšené vizionářské vize product managerů výrobců LMS mi mnohdy v duchu přišly úsměvné. Tedy, usmíval jsem se jen ze začátku. Časem, když jsem již pár jednání měl za sebou, jsem měl pocit, že ti lidé asi nemají vlastní děti. Přičítal jsem to jejich mládí a hlavně marketingu – oni prostě potřebují prodat produkt, na kterém jejich firma několik let tvrdě pracuje. Snaží se oslovit všechny potencionální zákazníky a školy mezi ně z jejich zorného úhlu patří. Jenže výměna té dnešní, konzervativní, špatně placené a často nekvalifikované učitelky za jejich bezpochyby skvělý elektronický systémem není v dohledné době na pořadu dne.
Hlavní rozdíl pohledů na šíři využívání e-learningu ve školství jsem ale pochopil až při jednom jednání. Na druhé straně stolu seděla energická dáma. Věkem byla vzdálenější mladým powerpointovým inženýrům, se kterými jsem se do té doby setkával. V porovnání s nimi toho o technologické stránce tolik nevěděla. Ale byla schopna přesně konkretizovat, proč se jednou systém podaří ve firmě úspěšně používat a podruhé ne. Na konec mi to kouzlo prozradila – byla původem učitelka, dovedla si představit nabízený systémy i z „poza katedry“. A to bylo to, co ji odlišovalo od jiných technooptimistů.
Na e-learning odborník nejsem. Spíše jsem jeho fanda, kterého mrzí, že zatím nenachází jeho širší uplatnění ve svém oboru. Snažím se představit, jako moje kolegyně, která od kantořiny utekla k světoznámé firmě, co by nasazení e-learninu mohlo pro školy znamenat. Na letošní podzim plánuje ngněkolik významných IT firem nabízet pro školy svá e-learningová řešení za doprovodu cílené marketingové kampaně. Bude zajímavé pozorovat, jak se jim podaří školy podpořené státními dotacemi na nákup elektronických vzdělávacích zdrojů (mj. e-learning, el. encyklopedie, výukový software, internetové aplikace) přesvědčit, že e-learning potřebují.