Bruselský Babylon a Program EU eLearning

Publikováno Autor Ondřej NeumajerNapsat komentář

V prvním čtvrtletí roku 2006 se v hlavním městě Evropské unie konalo jednání členů programu eLearning. Evropská komise se tímto programem snaží podporovat rozvoj vzdělávání využívajícího informační a komunikační technologie (ICT) a podpořit tak vizi technologicky podporovaného celoživotního vzdělávání. Jednat v Bruselu ale nemusí být úplně jednoduchá věc.

Únorové bruselské letiště vítá návštěvníka nevlídným sychravým počasím a plakátky s nakreslenou slepicí. Ve čtyřech jazycích informují o nebezpečí ptačí chřipky. Našince daleko více překvapí masivní reklama, která Belgii již od letiště představuje na sérii plakátů a interaktivních reklam jako Heart of Europe. Praha a vlastně celá Česká republika zde má zdatného konkurenta. Tento reklamní slogan patrně není autorsky registrovatelný. Zvídavý čtenář, kterého zajímá, co si pod tímto souslovím představuje zbytek světa, jistě zkusí tuto frázi předhodit Googlu. A možná bude překvapen.

Renesanční a secesní duch staré části Bruselu mnozí evropští úředníci nejspíše plně neocení. Administrativní centrum Evropské unie je bezpochyby majestátné, ale spíše strohé. Někdo by možná řekl, že až fádní. Trochu estetického pohlazení dodávají skleněným železobetonovým budovám kolem rozmístěné sochy. V nedalekém okolí Rond Point Roberta Shumana se nachází většina budov úřednické mašinerie. Mezi nejzajímavější patří nově zrekonstruovaná třináctipatrová budova Berlaymont. Tento kolos postavený ve tvaru lehce zahnutého kříže je hlavním sídlem Evropské komise. V budově s 12 konferenčními sáli a neuvěřitelnou rozlohou 240.500 m² pracuje kolem tří tisíc euroúředníků. Včetně Barrosova nejužšího týmu na třináctém podlaží. Dalších 18 tisíc úředníků evropské komise sídlí v okolních šedesáti budovách.

Zasedání členů eLearningové komise, kterého se mám účastnit, probíhá v asi deset minut chůzí vzdáleném konferenčním centru Alberta Borschetta. Dle davů tmavě oděných mužů a elegantních žen je již před pětipatrovou budovou jasné, že v jejích prostorách probíhá obdobných zasedání více. Trochu mne překvapují dva monitory umístěné hned u vchodu, Je na nich velmi drobným písmem aktuální program všech sálů. Písmo je drobné proto, že sálu není zrovna málo. Jelikož v pozvánce, kterou ostří hoši u bezpečnostních rámů striktně od každého návštěvníka vyžadují, není uvedeno číslo místnosti, dozvídají se tuto důležitou informaci návštěvníci až zde. Čekání na osobní prohlídku, průchod bezpečnostním rámem a samotné šacování jistou dobu trvá. Když konečně stojím uvnitř budovy za bariérou šerifů z ochranky najednou zjišťuji, že jsem číslo sálu zapomněl. Text na monitorech u vchodu není z této dálky čitelný a jiné zde nejsou. Vlámské odpovědi pracovníka ochranky sice nerozumím, ale jeho pokyn paží směrující k monitorům u vchodu dává tušit, že se musím vrátit. Používám tedy východ z budovy a celou proceduru opakuji. Při druhém stání ve frontě s jistým zadostučiněním zjišťuji, že problémy s orientací nemám úplně sám. Nicméně zkušení úředníci zde převažují. Ve frontě jsou lidé velice slušní a neustále se na sebe vzájemně usmívají. Drobný muž přede mnou, kterému neomaleně plnou vahou svých pětadevadesáti kilogramů šlapu na patu, se mi dokonce omlouvá.

Jednání členů eLearningové komise probíhá ve velkém sále určeném pro podobné příležitosti. Ostatně jinak by to ani nešlo, všechny jednací akce EU musejí probíhat ve speciálních, pro simultánní překlady uzpůsobených sálech. Hned v předsálí u stolečku, kde probíhá prezence účastníků dostávám od velmi milé dámy vizitku. Od tohoto okamžiku ztrácím právo na své jméno. Až do večera mi nikdo neřekne jinak nežli Czech Republic, případně Tschechische Republik. I na vizitce hledám své jméno marně. EU hradí členským zemím účast pouze jednoho účastníka a tak si zástupce ze stejného státu nelze poplést.

Jednací sál je poměrně rozsáhlý prostor obdélníkového tvaru se čtyřmi řadami stolů uspořádanými rovnoběžně vedle sebe a předsednickým stolem kolmo k ostatním. Na stolech jsou popisky se jmény států. K účasti na jednání komise jsou zváni všichni členové EU, pro každý členský stát jsou pro jistotu připraveny dvě židle. Kromě evropské pětadvacítky mají připravenu popisku v sále také Island, Lichtenštejnsko a Norsko – země Evropského sdružení volného obchodu. Z kandidátských zemí se o tuto aktivitu zajímá Bulharsko. Zasedací pořádek řádných členů je určen abecedně, takže ČR zaujímá místo mezi domácími Belgičany a Dány, poblíž předsednického stolku.

Kromě devětadvaceti účastnických zemí se do sálu musí vejít samozřejmě i skupina úředníků, kteří celou komisi řídí. Ti sedí u předsednického stolu, čelem k ostatním. No a posledním, leč jak se později ukáže zcela zásadní skupinu účastníků tvoří tlumočníci. Ti jsou umístěni za skleněnými stěnami po obvodu sálu. Celodenní jednání je simultánně překládáno do angličtiny, němčiny a francouzštiny. Napočítal jsem, že na tyto tři jazyky je přítomno dvanáct tlumočníků.

Jazyků jak v Babylonu

Oficiálních jazyků EU je dvacet, teoreticky by tedy mohl jednat každý svým jazykem. V praxi by to bylo samozřejmě nerealizovatelné. I tak tvoří rozpočty na překlady neuvěřitelné sumy. Jak se ovšem hned na začátku jednání ukáže, Španělé důrazně vyžadují, aby byl jako další pracovní jazyk zvolen i jejich rodný. Předseda komise Sergio Corti s viditelnými rozpaky nakonec tento požadavek nechává vložit do zápisu.

U jazyků se musím zastavit. Pokud jsem si z Bruselu přivezl nějaký intenzivní vjem, pak to byla právě zkušenost z jednání tolika jazykově vzájemně nekompatibilních osob. Při dvoustranných kuloárních jednáních se společná řeč najde vždy. Vícejazyčné konference o vzdělávání nejsou ani u nás nijak vzácné. Zpravidla se ale překládá pouze do jednoho cizího jazyka, typicky angličtiny. Člověk zkrátka nepřijde často do kontaktu s tolika různě hovořícími lidmi najednou.

Každý účastník může k překladům použít sluchátka, která jsou připojena kabelem do trochu obstarožně vyhlížejícího osmipolohového přepínače. Zvolíte si kanál jazyka, do kterého se překládá a kterému rozumíte a mělo by být vystaráno. Jenže není. Sluchátka o ergonomii neslyšela ani z rychlíku a nejsou opatřena ani molitanovými polštářky. Když si je nasadím na hlavu, ihned mé nikoli nevýznamně velké uši tvrdě přimáčknou k hlavě. Po pár minutách mám otlačené uši červené a chuť sluchátka zahodit. Kabel sluchátek je napevno připojen k překladatelskému zařízení a tak nemohu ani využít své pecky z MP3 přehrávače. Důsledek, který pozoruji i u ostatních, je takový, že pokud hovoří někdo jazykem, kterému rozumím, ihned sluchátka sundavám. Hlas momentálně hovořícího je reproduktory zesilován a šířen po celém sálu, takže je mu rozumět dobře. Tedy až do okamžiku, kdy se začne diskutovat. A to nastává celkem často. Zpětně dávám zapravdu nařízení, podle kterého musí nově všechny české školy nabízet první cizí jazyk již od třetí třídy a druhý od páté. Politika EU podporuje jazykové vzdělání, kdy hovořící osoba umí kromě mateřského jazyka ještě další dva evropské.

Konferenční systém umožňuje aktivovat mikrofon pouze jednoho hovořícího. Takový mikrofon se rozsvítí červeně. U přednášek a prezentací to naprosto vyhovuje, ale v živé diskusi vzniká nemalý chaos. Tedy alespoň pro člověka, který nedával ve škole pozor a rozumí z používaných jazyků pouze anglicky. Občasná vzrušenější diskuse se totiž projevuje tím, že do hovoru vstupují i další aktéři. Tlumočníci, kteří sedí asi o metr nad úrovní ostatních v sále, mají přehled a vidí, čí mikrofon právě svítí a podle toho překládají. Jenže ostatní účastníci to netuší. Běžně se mi tedy stávalo, že jsem systematicky očima skenoval své okolí, abych zjistil, kdo to právě vyřčenou připomínku řekl. Překlad jsem sice ze sluchátek zaregistroval, ale nevěděl, kdo je původním autorem. Při spontánnějších výměnách názorů tak člověk ztrácí přehled.

A ještě horší byla situace v okamžiku, kdy spolu hovořili lidé sedící poblíž sebe. Ti totiž mnohdy pod vlivem emocí plynoucích z podstaty jimi řešeného problému zapomenou hovořit do mikrofonu. Pak jsou namydlení i překladatelé sedící za sklem. Mezi další zákeřné triky, které konferenční systém evropanům přichystal, bylo přetahování se o slovo. Nejčastěji s předsedou, který se snažil diskusi řídit. Aktivací tlačítka na vlastním mikrofonu totiž automaticky ohluchne mikrofon předřečníka. Několikrát se stalo, že si dva lidé omylem vzájemně slovo několikrát vzali a zase přidělili. Ačkoli jsou všichni účastníci profesionálové v oblasti implementace informačních a komunikačních technologií do vzdělávání, trénink v používání překladatelských on-line zařízení by jistě nebyl ke škodě věci.

Moji hitparádu největšího spíkra-diletanta vyhrál muž, který vždy při aktivaci tlačítka stolního mikrofonu nešikovně narazil perem držícím nervózně ve stejné ruce do koncové části mikrofonu. Pod vlivem náhlé intenzivní reprodukované rány pak všichni přítomní naráz vyskočili ze židle. A ty spící to probudilo.

Nevím, jestli jsou obdobné komunikační eskapády při jednáních v EU běžné, ale program této komise se jimi o několik desítek minut protáhl. Například zástupkyně Itálie musela třikrát zpřesňovat svůj dotaz, nežli byl správně pochopen a zodpovězen.

Z hlediska informačních technologií může být zajímavý ještě jeden problém, tentokráte s prezentační technikou. Všechny připravené prezentace zařazené v programu byly promítány z jednoho počítače, který ovládala mladá technička. Prezentační plátno bylo umístěno přesně na druhé straně sálu, nežli předsednický stolek, od kterého se prezentovalo. Pozorný divák, který chtěl sledovat prezentaci a zároveň hovořícího spíkra si tak musel připadat jako na tenise. Neustále otáčel hlavu zleva doprava a zpět.

Evropský program eLearning

Oblast vzdělávacích politik členských zemí funguje na principu subsidiarity. Evropská komise připravuje programy, které dle názorů odborníků přispívají ke konkurenceschopnosti evropské ekonomiky a rozvoji vzdělání. Je na členských státech, zda se do těchto programů zapojí. Jedním z programů v oblasti ICT je eLearning.

Učeně lze říci, že Evropská komise přijala program eLearning aby jím podpořila přechod ke znalostní ekonomice a digitální kultuře. Je to jeden z dalších kroků k realizaci vize technologicky podporovaného celoživotního vzdělávání. Náplní programu je efektivní zapojení ICT do systémů vzdělávání a odborné přípravy v Evropě.

Rozpočet programu eLearning je pro roky 2004 až 2006 necelých 45 miliónů Euro. Program je rozdělen do čtyřech hlavních aktivit:

  1. Podpora počítačové a informační gramotnosti (Promoting digital literacy). Tato aktivita přispívá k získávání nových znalostí a dovedností, které jsou v informační společnosti nezbytné pro osobní a profesní rozvoj. Je zaměřena na zapojení ICT do vzdělávání a to zejména u občanů, kteří mají v důsledku geografické polohy, sociální a ekonomické situaci či specifických potřeb obtížný přístup k tradičním způsobům vzdělávání a odborné přípravy.

  2. Evropské virtuální univerzity (European virtual campuses). Cílem této aktivity by mělo být přidání virtuální dimenze do evropské spolupráce vysokých škol. Podporovány jsou vývoje nových organizačních modelů poskytování vysokoškolského vzdělání a výměnné programy.

  3. Doplňkové aktivity na podporu e-learningu v Evropě (Transversal actions for the promotion of e-learning in Europe). Tato aktivita má podporovat šíření dobrých příkladů, produktů a služeb, které jsou výsledkem řady projektů a programů na podporu ICT ve vzdělávání.

  4. eTwinning – podpora partnerské spolupráce základních a středních škol a podpora vzdělávání učitelů (e-Twinning of schools in Europe and promotion of teacher training). eTwinning má podpořit a posílit propojování škol z různých členských zemí EU prostřednictvím Internetu. Mladí Evropané by měli mít možnost se během studia střední školy zúčastnit vzdělávacího projektu s partnery z dalších zemí EU.

Možnost podávání žádostí o finanční podporu projektů v rámci prvních třech výše uvedených aktivit byla na webu programu eLearning od konce března 2006. Uzavírka žádostí proběhla 19. května 2006. Na první tři aktivity se předběžně počítá s celkovou částkou 5,5 milionů Euro s tím, že se uvažuje o podpoře celkem 13 projektů komisí vybraných. Smlouvy by měly být podepsány do konce roku 2006 a doba trvání projektů je od 12 do 24 měsíců. Bližší informace jsou k dispozici na oficiálních stránkách programu eLearning nebo na stránkách konference „eLearning jako evropský vzdělávací program“, která proběhla 30. března v prostorách rektorátu VUT v Brně.

V průběhu října 2005 se pro každou aktivitu konal pracovní seminář, na kterém vybraní odborníci stanovovali priority pro grantové schéma roku 2006. Obecně lze říci, že bylo konstatováno, že minulé projekty přinesly mnoho zajímavých výsledků, které se ne vždy daří úspěšně šířit. Jedním ze zmíněných problémů je opět jazyk. Některé realizované projekty mají slabinu v tom, že výstupy nejsou dostupné v dalších jazycích EU. Většinou jsou pouze v mateřském jazyce řešitele grantu a angličtině. Velký akcent pro rok 2006 je kladen na podporu šíření již vzniklých výstupů.

eTwinning je o párování

Aktivita eTwinning je jednoznačně nejúspěšnější aktivita minulých let. Při zploštění problematiky lze říci, že se jedná o jeden centralizovaný web, do kterého se zájemci o spolupráci z řad škol přihlásí, vytvoří si profil a zadají základní informace o sobě a představy, na jakém projektu by chtěli spolupracovat. Prostřednictvím tohoto webu si mohou procházet nabídku ostatních zaregistrovaných škol a hledat si vhodného partnera. eTwinning tedy nepřináší českým školám přímou finanční podporu, ale umožňuje najít partnera ze zahraničí. A to se mnoha školám může hodit.

Aby byla propagace eTwinningu zajištěna i na lokální úrovni, existuje v každé zemi Národní podpůrné středisko (NSS – National Support Service). To se stará, aby se o projektu mezi učiteli a hlavně řediteli škol vědělo, pořádá různé semináře spojené s problematikou podávání projektů a evropskou dimenzí ve vzdělávání. V České republice je toto středisko součástí Agentury vzdělávacích programů EU, která je známá pod názvem Národní agentura Socrates.

Statistická čísla projektu eTwinning jsou bezpochyby zajímavá. V minulých letech se na portálu zaregistrovalo přes dvanáct tisíc škol, z čehož dva a půl tisíce škol zde spolupráci přímo realizuje. Vzniklo tak jedenáct set nadnárodních projektů. Pro školy může být zajímavá i skutečnost, že na projekty realizované v rámci eTwinningu je možné čerpat finanční prostředky z rozvojového programu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v rámci Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ). O projektech SIPVZ jsme psali v květnovém a červnovém čísle. Více informací o projektech SIPVZ na stránkách portálu E-gram.

Mají si kde hrát?

Jednání komise končí v odpoledních hodinách tak, aby se zástupci ministerstev školství stihli vrátit do zemí, odkud do Bruselu přiletěli. Stejně jako ráno se tak ulicemi centra EU valí tisíce úředníků táhnoucích příruční letecké kufříky na kolečkách. Jednu věc jsem v administrativním centru Bruselu postrádal a uvědomil jsem si to až v letadle. Jel jsem tam domlouvat aktivity pro podporu vzdělávání mládeže, ale po celou dobu jsem nezahlédl jediné dítě.

Odkazy:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.