O potřebě zvyšování digitálních dovedností se hovoří poměrně často, většinou si ale každý pod tímto pojmem představujeme něco trochu jiného. Příčinou může být nejen různá úroveň zkušeností s digitálním světem každého z nás, ale také extrémně dynamický pokrok ve vývoji digitálních technologií, který požadavky na potřebné digitální dovednosti postupně proměňuje.
Před několika lety si mnozí pod digitální gramotností představovali ovládání počítače, psaní textů a vytváření tabulek. Později, s rozšířením internetu, přibyla dovednost napsat email a prohlížet si webové stránky. To vše patří do základů digitální gramotnosti i dnes, ale pro úspěch v osobním a profesním uplatnění v dnešním moderním světě je toho zapotřebí mnohem více.
Nikoho asi nepřekvapí, že do moderního konceptu digitálních kompetencí patří zpracování informací a práce s daty, komunikace a spolupráce nebo vytváření digitálního obsahu, to vše prostřednictvím moderních digitálních nástrojů. Pod takovými nástroji si lze představit například tablety či chytré telefony, balíčky cloudových aplikací jako je Google G Suite nebo Microsoft Office 365, tedy zejména online kalendáře, poznámky, sdílené dokumenty, formuláře, prezentace, elektronická pošta. Digitálně gramotný je takový jedinec, který díky chápání principů fungování takových nástrojů dovede jejich potenciál účelně využívat. Může se jednat o sociální média jako je Facebook, WhatsApp, Instagram, Pinterest, Twitter nebo o ve vzdělávání hojně využívané Twinspace, Padlet, ThingLink, Joomag. A samozřejmě stovky dalších.
Aby nedošlo k mýlce, digitální gramotnost dnes není definována pouze jako záležitost ovládání uvedených digitálních nástrojů, ale jako komplexnější zastřešující přístup k digitálnímu světu. Takže například do zmíněné oblasti zpracování informací nemůže v době masivně se šířících dezinformací a fake news nepatřit kritické vyhodnocování věrohodnosti a spolehlivosti informací, jejich analýza a interpretace. Tedy aktivity, které byly dříve spojené s informační gramotností.
Do digitální gramotnosti dnes patří i dovednost chránit si dobrou pověst a pečovat o svoji digitální identitu. Každý, kdo působí online, by si měl být vědom existence pravidel a způsobů chování v digitálním prostředí a přizpůsobovat své jednání cílovému publiku, tedy dodržovat netiketu. S tím úzce souvisí ochrana osobních údajů a soukromí (dnes například nejvíce skloňované tzv. obecné nařízení Evropské unie General Data Protection Regulation neboli GDPR) a autorská práva a licence – pro vzdělávání je například důležitá znalost veřejných licencí, které v praxi nejčastěji potkáváme v případě licencí Creative Commons.
Do konceptu digitální gramotnosti dnes – pro mnohé překvapivě – zahrnujeme i dovednost vyřešit problém prostřednictvím základů programování, stanovením sledu srozumitelných instrukcí pro nějaký výpočetní systém, například tím, že vytvoříme makro (sadu kroků či příkazů, které mají být provedené v jedné posloupnosti). Také proto většina vyspělých států zařadila v minulých letech do výuky základních škol tzv. informatické myšlení, které má žáky základům těchto dovedností naučit a rozvíjet jejich logické myšlení.
Aby člověk neustrnul a byl schopen se dále rozvíjet, je pro každého z nás klíčová specifická schopnost rozpoznat vlastní nedostatky v oblasti digitálních kompetencí. Čili být schopen si sám stanovit, které konkrétní digitální kompetence potřebuji zdokonalit nebo aktualizovat. Tato schopnost totiž vyžaduje přehled o dění ve světě kolem nás i dovednost vlastní reflexe.
Výše popsané kompetence sestavil v roce 2013 výzkumný ústav Evropské komise Joint Research Centre v referenčním rámci digitálních kompetencí. Rámec označovaný jako DigComp, aktuálně ve verzi 2.1 z roku 2017, se stal společným východiskem digitálních kompetencí pro mnoho států Evropské unie a to včetně České republiky, která jej jako výchozí koncept digitálních kompetencí označuje ve Strategii digitálního vzdělávání ČR do roku 2020 a rozvíjí jej v navazujících projektech.
Pokud vám přijde popis digitální gramotnosti uvedený na předchozích řádcích relativně obsáhlý, je potřeba zmínit, že se jedná o kompetence studenta, respektive občana. Pro uplatnění v konkrétní profesi jsou ale potřeba ještě další digitální kompetence. Například pro povolání vzdělavatele jsou dnes k dispozici nejen rámce digitálních kompetencí pedagogů, ale také online aplikace, které umožňují každému ověřit si, jaké úrovně ve sledovaných oblastech sám dosahuje, viz např. rámec DigCompEdu vyvíjený Evropskou komisí nebo nástroj vzniklý v rámci projektu MENTEP (MENtoring Technology-Enhanced Teaching) z dílny organizace EUN (European Schoolnet), do kterého byl zapojen za Českou republiku i Dům zahraniční spolupráce.
Za zvláštní pozornost stojí ještě jiný rámec, označený jako DigCompOrg. Ten totiž sdružuje a popisuje požadavky na vzdělávací organizace. Takovými institucemi mohou být například vysoké školy, ale i školy střední či základní nebo další zařízení pro vzdělávání. DigCompOrg popisuje oblasti a podrobně stanovuje jejich jednotlivé vlastnosti (prostřednictvím 74 indikátorů). Tyto strukturované popisky by měly napomoci k tomu, že daná vzdělávací instituce připravuje studenty na požadavky moderního světa. Jedná se například o oblast řízení a plánování, výukových postupů, podpory profesního rozvoje, kurikula nebo infrastruktury.
Přes prokazatelné přínosy digitálního světa v něm číhá nejedna nástraha. Digitálně gramotný jedinec by měl být schopen takovým nástrahám úspěšně čelit a z nepřeberných možností digitálních příležitostí těžit pro svůj osobní i profesní rozvoj. Je to nemalá výzva pro každého z nás. Jak se v prvním mezinárodním šetření počítačové a informační gramotnosti ICILS v roce 2013 ukázalo, čeští žáci patří k nejlepším. V konkurenci 21 vzdělávacích systémů se čeští osmáci umístili na prvním místě. I přes tyto výsledky odborníci tvrdí, že stále máme na čem pracovat, stále je co zlepšovat.
Publikováno: MOZAIKA, léto 2018. 8. 6. 2018. Praha: Dům zahraniční spolupráce.