Článek vysvětluje můj postoj k jednomu projektu českého vzdělávacího Internetu, na Školu za školou. S odstupem času nutno dodat, že dnešní Škola za školou má již daleko širší záběr. A také nové konkurenty.
Již více než půl roku existuje na českém Internetu vzdělávací projekt Škola za školou. Jedná se o jedinečný projekt, který svým rozsahem nemá mezi tuzemskou konkurencí obdoby. Vzdělávací web obsahuje sedmnáct tisíc výukových jednotek v šedesáti šesti interaktivních modulech zabývajících se devíti předměty – český jazyk, anglický jazyk, německý jazyk, matematika, fyzika, chemie, biologie, zeměpis a dějepis. Jednotlivé moduly jsou výukové, procvičovací a přezkušovací. Projekt je určen žákům šestých až devátý tříd základní školy a odpovídajícím třídám víceletých gymnázií.
Tak ohromné množství výukových jednotek získali autoři tím, že v podstatě převedli do elektronické podoby nejčastější učebnice, podle kterých se v Česku učí. Takže například v Angličtině je možné si vybrat ze čtrnácti učebnic a dalších osm se právě zpracovává.
Za projektem stojí ostřílení profíci, kteří mají zkušenosti jak z podnikání na Internetu (bývalí šéfové Expandia banky a autoři slavného eCity), tak ze školního prostředí, zejména z testování ve vzdělávání (srovnávací testy společnosti Scio).
Škola za školou však není dobrodružstvím jen kvůli rozsahu pokryté látky. Cílovým zákazníkem totiž nejsou žáci ve škole, ale děti doma. Výchozí myšlenka je taková, že žáci se chtějí do školy připravovat a potřebují k tomu přesně takové učebnice, které mají k dispozici ve škole a taková cvičení, která jim dávají okamžitou zprávu o dosaženém výsledku. V dopoledních hodinách se mohou žáci ze školy připojit ke vzdělávacímu webu bezplatně, odpoledne jim to musí rodiče zaplatit. Cena není zanedbatelná, ani závratně vysoká – pohybuje se v závislosti na variantě v horizontu několika stokorun měsíčně.
Investice, které museli autoři do projektu vložit, rozhodně nebyly malé. Investovat v dnešní době do oblasti placeného internetového obsahu stojí po zkušenostech z minulých let jistě za zváženou. Možná autory lákaly masy široké veřejnosti, které je projekt určen. Nepamatuji se na žádný projekt určený základnímu vzdělávání, jehož reklama by zahrnovala lukrativní čas před hlavním zpravodajstvím v televizi, placenou inzerci v tisku, direct mailing, bannerové proužky, emaily, osobní návštěvy dealerů. Také si nepamatuji, že by nějaký vzdělávací projekt realizovaný prostřednictvím Internetu na sebe obrátil pozornost tak velkého množství uživatelů (téměř šedesát tisíc zaregistrovaných).
Pokud se vložené investice zúročí, pak nezbude než smeknout před dávkou podnikatelské odvahy a víry v atraktivnost a možnosti edukačního webu.
Jenže nejen byznysem živ je člověk. Informační a komunikační technologie vytvořily ve vzdělávání zcela nový fenomen. Pokud jsou vhodně využívány, oprošťují žáky pasivní konzumace nových poznatků a naopak jim nové poznatky umožňují aktivně konstruovat. Umožňují rozvíjet tvořivost a osobnost žáka, rozšiřují logické myšlení, představivost, chápání souvislostí. Jenže ne samovolně. Je třeba uvést žáky do takových situací, které dávají prostor jejich přirozené zvědavosti a kreativitě. Taková virtuální návštěva lidské lebky nebo vhodně zvolený konstrukční příklad v Cabri geometrii dá žákům daleko více nežli otázky s uzavřenými odpověďmi za a, za b, za c či překlad slovíček bez kontextu do cizího jazyka.
Škola za školou zůstává u pouhého převedení klasických učebnic do elektronické podoby. Je oproštěna právě té konstruktivistické složky, která je na ICT ve vzdělávání nejzajímavější. Některá cvičení sice využívají interaktivních možností komunikace s uživatelem, ale i to je žalostně málo. Kromě testování je přidaná hodnota této digitální učebnice nízká. Ekonomická rozvaha hovoří jasně – tvorba atraktivních konstruktivních úloh je finančně náročná, zatímco učebnice jsou již dávno napsány.
Napadá mě paralela s životním prostředím. Kolikrát jsme z úst ekonomů slyšeli, že na zdravé životní prostředí si nejdříve musíme vydělat. Nejdříve musíme prodat naše nerostné bohatství a zhuntovat vlastní krajinu, abychom se stali dostatečně bohatými a mohli draze rekultivovat krajinu do staronové podoby a efektivně ji nadále chránit.
Škola za školou vnesla do českého vzdělávání nový směr, který jistě přivede k monitorům počítačů nové tváře. To ji jistě zapíše do českých učebnic dějepisu ICT (tedy, pokud je někdy někdo sepíše).
Celý projekt ale potvrzuje moje dlouholeté přesvědčení – informační a komunikační technologie ve vzdělávání nabízejí velmi mnoho, ale my jich umíme využívat jen velmi málo.