Jaké kompetence by měli mít čeští učitelé v oblasti ICT? A jak by k nim měli přijít? V době napsání článku se právě formovala současná koncepce projektu PI Informační gramotnost SIPVZ.
Nadpis dnešního zamyšlení není tautologií ani rekurzí. Tomu, na co zmíněná věta odkazuje, se říká didaktika. Pokud o ní píši na stránkách tohoto časopisu, mám na mysli samozřejmě didaktiku informatiky, konkrétně takové její pojetí, které nabízí učitelům různých specializací a aprobací využít ICT jako efektivní didaktický prostředek. Měl jsem to štěstí, že jsem byl přizván k vytváření celorepublikového systému vzdělávání učitelů v oblasti ICT, které v rámci Státní informační politiky ve vzdělávání realizuje MŠMT. Rád bych se podělil s několika svými postřehy.
První problém je v tom, že efektivita využití ICT při vyučování se dá jen velmi těžce měřit. Je tedy velmi obtížné přesvědčovat nepřesvědčené, že počítače mohou proces vyučování značně obohatit a časem i posunout do úplně nové polohy. Zvláště, pokud se jedná o konzervativnější jedince, kteří zatím počítačovou gramotnost nezískali. Setkal jsem se i s názorem, že schopní učitelé zvýší získáním počítačové gramotnosti svoji konkurenceschopnost natolik, že je bude těžké ve školství udržet. Ať tak a nebo tak, při návrhu koncepce je nutné počítat s mnoha fenomeny. Třeba i s takovou skutečností, že ne každý učitel má dnes v kabinetu k dispozici počítač. Natož doma vlastní.
Dalším problémem je přesně definovat, co by vlastně měli učitelé umět, aby byli schopni ICT vhodně využívat při vyučování svého předmětu. Dá se vůbec definovat alespoň společný základ? Jednou z možností, která se nabízí, je v Evropě rozšířená koncepce ECDL, kdy úspěšný držitel certifikátu musí složit test ze sedmi základních testovacích modulů. Pomineme-li finanční náročnost, která rozhodně není pro české školství kritériem na posledním místě, musíme si položit otázku, zda je nutné, aby učitel znal a uměl správně používat např. databázové systémy či tabulkový procesor. Matematikovi se obojí jistě hodit může. Lze si ale představit učitele rodinné a občanské výchovy, který si bohatě vystačí s elektronickou encyklopedií a Internetem. Ostatně, znám mnoho učitelů, kteří databázi v životě nevytvářeli a počítač využívají pro žáky velmi uspokojivě. A potřebuje vůbec učitel stejné znalosti, které jsou požadovány např. od úředníků, kterým je ECDL určeno především?
Jednoduchá není ani odpověď na otázku, kdo má učitele pedagogické ICT gramotnosti učit. Jaksi podvědomě se ukazuje na učitele informatiky, ale je to nejlepší volba? Pokud se jedná o počítačové profesionály, pak si již dávno vytvořili na některé oblasti jasný názor vycházející z jejich pokročilé zkušenosti a často jim může uniknout, že jejich kolega se spokojí nejen s daleko menším kvantem znalostí, ale mohou mu také vyhovovat jiné postupy. Typickým příkladem je funkce pomocníka v kancelářském balíku. Když jsem toto téma diskutoval s učiteli informatiky, všichni se shodli na tom, že jediné, co by se učitelé měli o této funkci dozvědět, je způsob její deaktivace. Když jsem ale hovořil s kolegy neinformatiky, kteří celkem úspěšně počítače příležitostně využívají, a vysvětlil jim, že mám na mysli neodbytného pana Sponku, dostal jsem odpověď zcela opačnou. Mimo to může učitel informatiky předat pouze své zkušenosti, nikoli know-how využívání ICT v některém jiném předmětu.
Kapitolou samou pro sebe je skutečnost, že mnoho lektorů má tendenci předávat svým žákům-učitelům co nejvíce informací a v podstatě se z nich snažit vychovat odborníky sobě rovné. Jenže tělocvikář nepotřebuje pro vytvoření tabulky pořadí žáků ve šplhu znát teoretické zázemí relačních vztahů mezi daty.
Systémově nejlepší by bylo, kdyby tento úkol převzaly katedry pedagogických fakult – každá pro předmět svého zaměření. Zasvěcení se ale tohoto řešení obávají. A vědí proč. Znám několik vedoucích kateder, kteří počítač dosud sami nepoužívají. Očekávat od takto vedených pracovišť, že jejich výstup nebude teoretický a bude ihned aplikovatelný v každodenní pedagogické praxi, je bohužel liché.
Asi nejlepší by bylo, kdyby učitele učili učitelé stejné aprobace, kteří již úspěšně ICT zvládají. Jenomže takto kvantitativně silným zázemím naše školství bohužel nedisponuje.
Nakonec jsme se s ministerstvem k jakémusi finálnímu řešení dobrali. Má spoustu výhod a spoustu nevýhod. Tak, jak to v životě chodí. Zcela zásadní roli v ní ale hraje jiná okolnost. Ve srovnání s ní je až druhořadé definovat, kdo bude učitele učit a co bude předmětem poznávání. Důležité je to, zda učitelé cítí potřebu se v této oblasti vzdělávat. Ta je pro úspěch celé mega akce zcela zásadní.