Několik předešlých měsíců jsem pracoval na jedné mezinárodní komparativní studii zabývající se státními programy podpory integrace ICT do vzdělávání. Při přemýšlení nad touto problematikou jsem si uvědomil, co je společným problémem všech těchto politik. Název zamyšlení naznačuje obsah článku.
Využívání ICT pro podporu vzdělávání urazilo za poslední čtyři desetiletí výrazný krok. Dnes je přítomnost počítačů ve školách považována za samozřejmost nebo minimálně za součást dobré vizitky školy. Několik předešlých měsíců jsem pracoval na jedné mezinárodní komparativní studii zabývající se státními programy podpory integrace ICT do vzdělávání. Ačkoli každý stát upřednostňuje jiné pojetí, bylo by liché očekávat, že v době globalizace by se tyto programy nějak zásadně lišily. Při přemýšlení nad touto problematikou jsem si uvědomil, co je společným problémem všech těchto politik.
Obecně jde všem státním politikám o dodávku dostatečného množství hardwaru a konektivity, vzdělávacího software a vzdělávání učitelů. Převládající pedagogické metody používané ve školách se ale bohužel příliš nezměnily. Proto je potřeba s učiteli pracovat, vzdělávat je. Všechny tyto strategie se také u nás uplatňují, výsledky ale mají k ideálu daleko. Viz například často citovaná pět let stará kniha profesora Larry Cubana Oversold and Underused: Computers in the Classroom.
Co je tedy onen problém? Nedostatek autorit a osobnosti s vizí, kteří dovedou veřejnost přesvědčit o smysluplnosti a potřebě změny. Obzvláště česká veřejnost je dle průzkumů konzervativní a trvá na zažitých dogmatech. Když mohlo být toto školství dobré pro mne, je dost dobré i pro mé děti, míní mnozí. Veřejnost není změně nakloněna, resp. o ní příliš nepřemýšlí a ani moc neví. A to je problém.
Wesley Fryer, americky edublogger (http://www.speedofcreativity.org), spatřuje řešení tohoto problému v kandidování zapálených edubloggerů do senátu, v popularizaci této problematiky ve veřejných médiích. Nebude-li osvícení vycházet odshora (ministrů, jejich náměstků, poslanců, hejtmanů) půjde všechno mnohem pomaleji.
Jenomže najděte mi mezi českými politickými špičkami takového, který tuto vizi přijal a prosazoval. Předvolební vydání Učitelských novin bylo věnováno dlouhému rozhovoru se stínovými ministry školství větších politických stran. Absence pronikavých inovativních vizí byla bohužel společná všem. Podpoře ICT jako zásadního prostředku pro vzdělávání 21. století se v rozhovorech nevěnoval ani jeden!
Chceme-li kvalitní školství, musíme najít osobnosti, které dovedou potřebu reformy školství podporovanou aktivním využíváním prostředků ICT lidem vysvětlit.