Černému období v dějinách českého ICT ve školství s vžitým názvem Internet do škol zůstane navždy nálepka promarněná šance bez určení viníka.
Útvar odhalování korupce a finanční kriminality v červenci oznámil, že vyšetřování této kauzy pro nedostatek důkazů odkládá. Kriminalisté při vyšetřování okolností sedmimiliardového projektu, nad jehož hospodařením vyřkl Nejvyšší kontrolní úřad pochybení ve výši 884 milionů korun, viníka nenašli.
Žiji s tímto projektem příliš dlouho na to, abych necítil, jak rozjezd této části Státní informační politiky ve vzdělávání negativně poznamenal rozvoj ICT v českých školách. A co je horší, i osobní vztahy lidí, kteří před Indošem byli na jedné lodi. Polovina škol, která o počítače dříve nejevila zájem, dostala předražené a pro výuku nepoužitelné vybavení. Zatímco té druhé polovině, která si vlastní aktivitou počítače dříve sehnat dovedla, zůstaly jen oči pro pláč. A pořádná zlost na ty nahoře a na vyvolenou polovinu.
Této nespravedlnosti je pět let a její dopady se stále v resortu nedaří zcela zacelit. Nemyslím na dopady finanční (kompenzace probíhají dodnes), ale mezilidské. Na podpásovku tohoto rozměru prostě učitelé zapomenout nemohou.
Hodný zřetele je zvláště jeden, dodnes patrný relikt. Od nástupu nového vedení MŠMT v čele s Petrou Buzkovou v roce 2002 se s ním setkávám téměř každodenně: učitelé informatiky mají ke svému ministerstvu značnou nedůvěru. Postupně se situaci sice daří měnit, ale ostražitost přetrvává.
Snaha o obnovení důvěry nedávala nové gardě úředníků jinou šanci, nežli postupovat malými krůčky. Vyhýbat se řešením, která by i jen vzdáleně mohla zavánět něčím indoším. Slovní spojení jako komerční centralizovaná dodávka služeb musela zůstat tabu. Ministerstvo školství se od komerčních subjektů téměř zcela odvrátilo a hledalo pomoc přímo na školách a v neziskovém sektoru.
Vznikl tak na vyspělé země nezvyklý model státní podpory ICT ve školství, kde se s firmami počítá až na druhém místě. Podpora aktivních učitelů přináší své výhody, pomíjení silných hráčů své nevýhody.
Satisfakce v podobě napřaženého prstu ukazujícího na viníka celé kauzy se nekoná. Je to škoda. Taková událost by návratu do vyváženého stavu vzájemné spolupráce mohla nebývale pomoci.