Chodící interface. Tak by se v počítačové hantýrce dala charakterizovat pozice o které chci psát. V závěru roku 2005 akreditovalo ministerstvo školství první vzdělávací programy určené pro ICT koordinátory.
Funkce ICT koordinátora, někdy též uváděná jako ICT metodik, je poměrně nový výdobytek. Učitel zastávající tuto funkci může působit na každé škole a v závislosti na počtu jejích žáků mít snížený úvazek přímé vyučovací povinnosti. Tedy místo povinných 22 hodin učit například pouze 17 hodin týdně. Jako absolvent tohoto typu doplňkového studia o minimální délce 250 hodin může pobírat i funkční příplatek. Spíše symbolický. Jak jinak, jsme ve školství. Ale to je jiná písnička.
Hlavním úkolem této osoby je koordinace v oblasti ICT a metodická pomoc ostatním učitelům. V žádném případě se nejedná o klasického správce sítě (na to také někteří žadatelé o akreditaci doplácejí). Daleko více jde o učitele, který je schopen promítnout zkušenosti s technikou do každodenní rutiny učitelského povolání. Zatímco síťařina je etablovaná činnost, charakter práce ICT koordinátora se teprve většině učitelů rýsuje. Měl by umět aplikovat znalosti z didaktik jednotlivých předmětů do způsobů využívání počítačů, radit kolegům s výběrem vhodného výukového software, koordinovat dodávky služeb a hardware na škole, plánovat rozvoj školního webu, ICT plánu školy, umět si u vedení školy prosadit svou, být dostatečnou oporou pro ostatní…
Vzhledem k záběru těchto klíčových kompetencí je příprava obsahu studia takového komplexně až téměř antagonicky vzdělaného odborníka nesnadná. Na jedné straně musí být vzdělán humanitně a zvládat perfektně svoje kantorské povolání. Na druhé znát na pokročilejší úrovni současné informační technologie a trendy. Chodící interface mezi technikou a pedagogikou. Takových lidí není mnoho. Natož ve školství.
Nesnadný úkol, přesto zásadní. Bez lidí podobného ražení se integrace využívání technologií do pedagogiky jeví jako drahý a marný špás s penězi daňových poplatníků.