Pohled pod pootevřenou pokličku I. – Projekty škol aneb podpora ICT ve vzdělávání

Publikováno Autor Ondřej NeumajerNapsat komentář

Public relation Ministerstva informatiky (MIČR) zásobuje média informacemi o mnoha aktivitách, kterými stát poskytuje podporu rozvoji ICT. Oproti tomu musí podpora škol ministerstvem školství v této oblasti vyznívat značně esoterickým dojmem – většina informací není pro širší veřejnost masivněji medializována, zájemci si pro ně musí chodit na specializované weby, učitelské časopisy, školské konference. Z hlediska financí se však rozhodně nejedná o malé částky. Každý rok poukáže ministerstvo školství na přímou podporu ICT ve školách jednu miliardu korun. A obsahová stránka věci někdy příjemně překvapí i zasvěcené.

Standard a nadstandard ICT

Podpora škol v rámci Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ) je rozdělena do dvou oblastí. První z nich se nazývá Standard ICT a má za úkol zajistit všem školám zapsaným ve školském rejstříku finance na vzdělávání pedagogických pracovníků (učitelů, vychovatelů, asistentů…), vzdělávací software a výukové zdroje a samozřejmě tolik potřebný hardware a infrastrukturu včetně internetové konektivity. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) stanovilo pro jednotlivé druhy škol Standard ICT služeb, který by školy měly svým žákům poskytovat. Tento standard definuje ukazatele, které stanovují základní úroveň ICT služeb ve škole. Při splnění těchto ukazatelů lze předpokládat, že ve škole jsou zabezpečeny minimální podmínky pro efektivní využití ICT ve výuce.

Druhou oblastí SIPVZ je Nadstandard ICT. Zjednodušeně lze říci, že se jedná o grantový systém MŠMT, v rámci kterého mohou školy žádat o další podporu činnosti v oblasti ICT. Právě tento dotační systém je předmětem dalšího textu.

Podat projekt může každá škola

Hlavní rysem ICT nadstandardu je skutečnost, že o tuto finanční podporu může zažádat každá škola zapsaná ve školském rejstříku. V něm se nacházejí víceméně všechny mateřské, základní, střední a vyšší odborné školy. A navíc ještě specializovaná školská zařízení, například domy dětí a mládeže. Na zřizovateli nezáleží, finančně tak stát podporuje kromě státních škol i školy soukromé či církevní.

Výše dotace, o kterou může škola žádat, se pohybuje v rozmezí od třiceti tisíc do jednoho milionu korun. Nic ale nebrání tomu, aby si škola podala projektů více. Jako raritu možno považovat několik hyperaktivních škol, které si v jednom roce troufly na projektů pět.

Každý rok jsou vypsána témata, v rámci kterých mohou školy své projekty připravovat. Pro rok 2006 se jednalo o tato témata:

  • Vytvoření výukového obsahu nebo výukových materiálů s využitím ICT.

  • Metodická pomoc školám nebo školským zařízením při zavádění ICT do výuky.

  • Vytvoření výukového kurzu vč. jeho on-line podpory.

První téma je dostupné pro všechny školy. Na zbylá témata mohou žádat pouze ty školy, které v rámci SIPVZ již v minulosti dokázaly, že mají určitý potenciál nabízet kvalitní služby v oblasti ICT i ostatním. Druhé téma je pouze pro školy s prestižním označením Informační centrum. To udělilo MŠMT v minulých letech 248 aktivním školám. Třetí téma je vyhrazeno školicím střediskům SIPVZ, kterýchžto škol je v republice asi 730.

Každý projekt je vždy určen pro konkrétní cílovou skupinu. Ty byly v letošním roce tři:

  • děti, žáci a studenti,

  • žáci a studenti se zdravotním postižením,

  • veřejnost a pedagogičtí pracovníci.

Volba cílové skupiny je také plně v kompetenci předkládající školy.

O centralizovaném rozhodování o větším množství peněz nelze asi v kontextu České republiky napsat nic jiného, nežli že jej mnohdy státní správa příliš neumí. Alespoň soudě dle mnoha palcových titulků v novinách. Mimoto centrální rozhodování nikdy důsledně nereflektuje lokální potřeby. Proto se projekty SIPVZ dělí podle svého charakteru dle územního rozsahu na regionální, národní a nadnárodní. Každý odbor školství krajského úřadu sestaví z aktivních učitelů krajské hodnotící komise. Těchto čtrnáct komisí pak regionální projekty posuzuje dle předem známých kritérií. Vybrané projekty nakonec doporučují komise k finanční podpoře. U národních a nadnárodních projektů sestavuje čtyři speciální komise přímo MŠMT.

Cíle projektů

Jelikož projekty SIPVZ jsou financovány z ICT nadstandardu, nemůže být jejich cílem pouhé vybavování škol novými technologiemi. To zajišťuje ICT standard. Cílem projektu tedy nemůže být například vybudování další počítačové učebny v prostorách školy. Skutečný cíl projektů je charakterizován jako podpora zavádění ICT do výuky v souladu s rámcovým vzdělávacím programem, respektive školním vzdělávacím programem. Zkrátka aktivní přístup k problematice implementace ICT do výuky – vysoké školy někdy používají termín inkorporace ICT do vzdělávání. Ten může škola uplatnit například vytvořením metodických materiálů, které popisují využití ICT při výuce konkrétního učiva. Nebo naprogramováním vlastního výukového software, pokrývajícího oblasti vzdělávání, které dosud zůstávaly komerčními výukovými programy nedotknuty. Nebo vyzkoušením nových pedagogických metod a forem práce s využitím ICT atp. Možností je obrovské množství, záleží na školách, jak kreativní učitele mají.

Každý projekt musí obsahovat potvrzení partnerské organizace, která v případě realizace projektu ověří jeho proveditelnost v praxi. Cílem této partnerské školy je ověřit, zda je projekt skutečně realizovatelný a případně upozornit na opomenutí, která mohou řešitelskému týmu uniknout. Důležitým rysem projektů SIPVZ je jejich přenositelnost. Když škola v Chebu vymyslí v rámci projektu metodiku na netradiční využívání grafického editoru v zeměpisu, musí být dle této metodiky schopna učit škola v Ostravě.

Využitelnost výsledků projektů ve školní praxi zajišťují licenční podmínky. Všechny vzniklé materiály z projektů musí být licenčně upraveny tak, aby je mohly volně využívat pro vzdělávání všechny školy v ČR. Výsledky projektu pak musí být minimálně dva roky zveřejněny na oficiálním webu školy, která dotaci získala.

Nezasvěceným by se mohlo po přečtení tohoto článku zdát, že v českém podfinancovaném školství musí školy při žádostech o takovouto finanční podporu stát v pražské Karmelitské před ministerstvem frontu. Tento výraz ale není zcela na místě. Školy na chuť projektům přicházejí teprve postupně, na grantovou podporu si zvykají poměrně pomalu. Každý rok se do projektů zapojuje více a více škol. Viz tabulka. Pohled do statistiky prozrazuje, že za předchozí tři roky realizace tohoto dotačního titulu si alespoň jeden vlastní projekt podalo pouhých 641 škol a školských zařízení. Počet škol (základních, středních a vyšších odborných) v České republice se pohybuje někde kolem pěti a půl tisíce. Neustále probíhající optimalizace sítě škol znesnadňuje udat konkrétní číslo.

Důvodů, proč je aktivních škol v oblasti ICT tak málo, lze nalézt více. Především je nutno si uvědomit, že téměř polovina škol z uvedeného počtu jsou velmi malé základní školy, které mnohdy neposkytují ani všech devět ročníků základní školy. Ne, že by takové školy mezi řešiteli projektů nebyly, ale rozhodně nepřevažují. Dalším důvodem je bezpochyby skutečnost, že hlavní pozornost a práce učitelů je v probíhající kurikulární reformě věnována přechodu od klasických učebních osnov ke školním vzdělávacím programům. A to dává pedagogickým sborům obrovskou práci. V ne poslední řadě nutno podotknout, že zkušený školní informatik, který bývá většinou hnacím motorem projektů SIPVZ, je přeci jen na mnoha školách nedostatkové zboží.

Rok

Žádostí

Schválených projektů

2003

416

322

2004

659

319

2005

1008

508

2006

1709

v době vzniku článku ještě nebyl tento údaj známý

Tabulka: Vývoj počtu podaných žádostí a schválených projektů v uplynulých letech.

Propagace tohoto rozvojového programu je zajišťována jak tradičními mediálními způsoby (pedagogická periodika, mailingová rozesílka, tištěný věstník MŠMT, web MŠMT), tak netradiční šňůrou konferencí. V každém kraji proběhla v průběhu února celodenní přehlídka vybraných úspěšných projektů z minulého roku. Součástí programu je i podrobné podání výkladů k novému metodickému pokynu MŠMT E-GRAM, který problematiku podávání projektů v příslušném roce vymezuje, včetně rad, doporučení a konzultací. Díky spolupráci MŠMT s Národní agenturou Socrates může více než tisíc účastníků těchto školních konferencí získat informace i o evropských projektech v rámci ICT, konkrétně o projektech spolupráce na bázi aktivity eTwinning.

Administrace elektronicky

Veškerá agenda spojená s podáváním, vypracováváním oponentských posudků, hodnocením komisí, vyúčtováním a případnou kontrolou realizace projektů probíhá samozřejmě elektronicky přes Internet. V této souvislosti nelze nezmínit Informační systém SIPVZ IS-SIPVZ.

Do tohoto systému školy svůj projekt zadávají, v něm si členové hodnotící komise projekty procházejí a hodnotí. V tomto systému probíhá vyúčtování přidělené dotace. A také v něm jsou veřejně dostupné všechny anotace zrealizovaných projektů včetně rozpočtů a mnoha detailních informací. Jedná se (nejen v rezortu MŠMT) o unikátní systém, který téměř zcela odstraňuje tradiční papírovou agendu. Výjimku tvoří oficiální žádost o projekt, kterou musí zájemce z IS vytisknout, podepsat, orazítkovat a odeslat klasickou poštou. Pro většinu škol je elektronický podpis zatím hudbou budoucnosti.

Zcela ojediněle se stává, že by škola v projektu dospěla k analogii cimrmanovského závěru že vyfukováním cigaretového dýmu gumovou hadičkou do umyvadla zlato nevznikne. Většina škol naopak přichází se zajímavými nápady, které prošlapávají nepřehledný terén využívání hi-tech ve výuce. Abych čtenáři konkrétní výstupy z projektů přiblížil, vybral jsem namátkou několik úspěšných projektů, které mne nějakým způsobem zaujaly.

Elektronické cukrářství

Tento projekt č. 0749P2005 realizovala Střední škola obchodu, služeb a podnikání v Českých Budějovicích. Cíl projektu byl zajímavý, výsledný produkt vyloženě lákavý. Vznikl poměrně unikátní soubor jednoho CD a jednoho DVD zabalený do růžového obalu s nápisem Elektronické cukrářství – kompletní výukový průvodce. Na CD je umístěna sada deseti knih s recepty. Každá kniha je tématicky věnována nějaké skupině sladkostí, například cukrářské výrobky z kynutého těsta, z pálené hmoty, smetanové výrobky nebo restaurační moučníky. Prostřednictvím atraktivní flashové animace může čtenář procházet stránky kuchařek, kde je vždy celá dvoustrana věnována jedné dobrotě – je zde seznam potřebných surovin, popis výroby a finální fotografie příslušného pamlsku.

Pět gigabajtů druhého interaktivního DVD nosiče obsahuje šedesát minut digitálních filmových záznamů. Na jednotlivých filmech v délce kolem tří až pěti minut je zaznamenán technologický a pracovní postup při tvorbě cukrářského finálního výrobku popř. polotovaru. Obraz je doprovázen mluveným komentářem.

Celý produkt působí velmi profesionálně a od běžných produktů komerčních firem je k nerozeznání. Kromě toho, že je možné tento program používat jako fotografickou a filmovou kuchařku si dovedu představit, že se z takovéto elektronické učebnice učni připravují před závěrečnými zkouškami. Částečné výsledky projektu včetně knih receptů jsou dostupné na webových stránkách SŠ OSP.

Botanický katalog

Učitelé Gymnázia a Střední odborné školy pedagogické v Čáslavi vlastnoručně shromáždili neuvěřitelné množství fotografií rostlin doplněné schématy a kresbami. Všechny fotografie jsou perfektně ostré, některé dosahují až pětimegapixelové kvality.

Obsahově je botanický katalog, výstup projektu číslo 0538P2005, rozdělen na čtyři hlavní kapitoly: Stavba rostlinného těla, Systém vyšších rostlin, Rostlinná buňka a Ekologie rostlin. Výsledný katalog je sice trochu spartánský, ale to bylo dle autorů záměrem. Hlavní záběr tohoto CD je v rozsáhlém obrazovém materiálu. Jenom v rejstříku jsem napočítal na sedmnáct set položek. U každé fotografie se uživatel setká pouze s českým názvem příslušné rostliny. Ta je korektně zařazena ve stromové struktuře dle botanického členění původu rostliny. Je tedy zřejmé, že nejčastější využití tohoto obsáhlého díla spočívá v oblasti doplňků klasické výuky, která je řízena učitelem. Dobrý učitel ale jistě dovede nepřeberné množství obrazového materiálu vhodně s žáky využít.

Informační gramotnost veřejnosti

Projekt číslo 0567P2005 si definoval jako cílovou skupinu veřejnost, přesněji řečeno určitou část obyvatel jedné obce. Koho by nepřesvědčil trochu úsměvný název „Integrace sociálně znevýhodněných obyvatel do procesu v oblasti ICT v prostředí vesnice“ jistě přesvědčí anotace projektu. Ten si klade za cíl zvýšit informační gramotnost obyvatelstva Hrádku u Sušice a „…integrovat je do dnešní informační společnosti“. Druhým cílem je pomoci zajistit provoz veřejného informačního centra, které je jinak dotováno z rozpočtu obce, tak aby bylo využitelné právě pro tuto skupinu obyvatel. Proto škola připravila dvanáctihodinová školení občanů – šest krát dvě hodiny týdně – která s úspěchem již několikrát pro zájemce zrealizovala.

Projekt Základní školy Hrádek u Sušice ŠKOLA-HRÁDEK jasně dokládá, že v předkládání žádostí o projekty SIPVZ mohou být úspěšné i malé vesnické školy.

Altíkův slovník

Altíkův slovník je výukový program vytvořený na základě projektu č. 0054P2005 Základní školy a Praktické školy Gabriely Pelechové z Horních Pousteven SKOLYGP. Vzniklý CD-ROM pokrývá celé spektrum prostředků k výuce a vzdělávání žáků s kombinovaným postižením jak formou alternativní a augmentativní komunikace (AAK je komunikace nahrazující nebo doplňující komunikaci verbální), tak i např. metodou globálního čtení.

Program tvoří přes 1400 různých statických objektů. Každý z objektů může být zobrazen v různých grafických podobách jako například barevný kreslený obrázek, černobílý konturový obrázek či symbol, černobílý piktogram nebo fotografie. Program dále obsahuje 629 videosekvencí, které nasnímala švýcarská odbornice na znakovou řeč pro děti s mentálním postižením, která se na vzniku programu podílela.

Objekty jsou ozvučeny a tak si dětský uživatel může spojit zvukový vjem, obrázek i text v jeden celek. Zvukový doprovod obrázku, stejně jako název obrázku, může pedagog změnit a založit tak novou variantu objektu, který je spojen s obrázkem. Tato možnost je využívána především při tvorbě vět, kde lze uchovat správné gramatické tvary jednotlivých slov.

Altíkův slovník má ne zcela triviální ovládání a je určen pro používání speciálními pedagogy, kteří jsou erudovaní v práci s mentálně postiženou mládeží.

Interaktivní tabule ve škole

Vybavování škol interaktivními tabulemi se stalo v posledních letech celosvětovým trendem vyspělých států. Například ve Velké Británii jich v roce 2005 měli ve školách ke čtyřiceti tisícům. Tabule funguje jako promítací plátno dataprojektoru, ale díky speciálnímu povrchu zaznamenává doteky několika barevných per nebo prstu (záleží na typu tabule). Žák může stát přímo u tabule a pomocí dodaného softwaru ovládat jakýkoli program. O existenci a umístění počítače nemusí vlastně nic vědět. Kdo zažil interaktivní tabuli v praxi malých dětí ví, jak úžasně kreativním nástrojem se může tento periferní hardware stát.

Vytvoření vlastního výukového materiálu využitelného při práci s interaktivní tabulí a jeho implementace do výuky byla cílem značného množství projektů. Jako vedlejší produkt tak vznikl web VESKOLE, na jehož běhu se společně podílejí tři základní školy z různých koutů Čech. Registrovat se může jakákoliv další. Učitelé zde shromažďují materiály, které jsou využitelné při práci s tabulí. Na začátku roku 2006 bylo na webu tématicky uspořádáno kolem pěti set výukových objektů roztříděných dle vyučovacích předmětů. Obsah webu je ale daleko širší a je výsledkem skutečné on-line spolupráce aktivních učitelů.

Zůstane na školách

Ne vždy jsou výstupy projektů tak úspěšné, jako ty výše uvedené. Měřit úspěšnost projektu školy pouze podle hmatatelných výstupů by ale bylo chybou. Mnohdy totiž samotná týmová práce vyžadující pokročilejší využívání informačních a komunikačních technologií posune po profesní stránce učitele na žebříčku pomyslného celoživotního vzdělávání zase o kousek dál. A výsledky projektů jsou následně dostupné pro žáky dané školy. Důležitým aspektem projektů SIPVZ je i skutečnost, že hardware a software zakoupený z dotace zůstane na škole i po skončení projektu a je k dispozici pro vzdělávání žáků.

Do rámečku někam k textu:

E-learning a B2C nebo C2C?

V některých zemích převládá takový způsob distribuce elektronického vzdělávacího obsahu, který je označován zkratkou B2C (Business-To-Consumer). Vzdělávací obsah (např. ve formě interaktivních vzdělávacích CD-ROMů, výukových a informačních programů, encyklopedií, on-line kurzů, atd.) vytvářejí firmy a ty jej nabízejí školám. Tento způsob nepřímo využívalo i MŠMT, které v minulých letech dávalo školám v rámci ICT standardu finanční prostředky, z nichž část bylo možné využít na nákup evaluovaného vzdělávacího software a výukových zdrojů.

Druhým ve světě používaným modelem je C2C (Consumer-To-Consumer). A to je právě případ projektů SIPVZ. Školy získávají z MŠMT finance na realizaci projektů a vytvářejí elektronické výukové materiály, které jsou využitelné i v dalších školách. Přenositelnost těchto výstupů z projektů je podmínkou získání dotace.

Odkazy na web

E-GRAMhttp://www.e-gram.cz/Documents/MP27277-projekty2006.pdf

IS-SIPVZhttp://is.e-gram.cz/

SŠ OSPhttp://www.ss-osp.cz/SOU/sipvz3/

ŠKOLA-HRÁDEKhttp://www.skola-hradek.cz/

ŠKOLYGPhttp://www.skolygp.cz/

VESKOLEhttp://www.veskole.cz/

Článek vyšel na pokračování v magazínu Click! 5/2006, str. 84-85, Praha, ISSN 1210-8472

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.