Pregraduální příprava učitelů informatiky. Zařazení informatiky do systému vzdělávacích předmětů na základní a střední škole.
Je velmi poučné sledovat, jakým způsobem se informační a komunikační technologie pomalu dostávají do systému vzdělávání základního školství. V době, kdy naše postindustriální společnost našla dost odvahy k tomu, aby sebe samu začala nazývat informační, patří stále předmět informatika a výpočetní technika na našich školách do skupiny předmětů, o jejichž zařazení rozhoduje ředitel školy. Podle inspektorů České školní inspekce je úroveň vyučování informatiky velice rozdílná, na některých školách se nevyučuje vůbec.
V tomto případě však chybu ředitelům škol připisovat nemůžeme. Informatika je totiž příliš velkým soustem bortícím tradiční předmětové hráze a konzervativní školská soustava prostě nemůže jen tak přidat do svého zaběhlého systému jeden předmět navíc. To by ostatně bylo to nejhorší, co by se informatice mohlo stát..
Právě na informatice lze názorně demonstrovat současnou krizi učitelství. Každý vnímavý učitel počítačů ví, že zažitý model výklad-procvičení-zkoušení v informatice prostě nefunguje. Role učitele je někde úplně jinde. Žáci sami mají v některých parciálních oblastech mnohdy větší přehled nežli učitel (u mne se to typicky stává u hardwarových komponent, kdy mají někteří pařani v hlavě přesná označení chipsetů a příslušenství, na kterých jejich oblíbená hra šlape nejlépe). Kdo se s tímto faktem nesmíří, nemůže být v dnešní kantořině úspěšný. Je třeba hledat nové metody, kdy má učitel daleko více roli manažerskou, nežli roli předávače znalostí. Úkolem učitele informatiky je vzbudit v dětech zájem, ukázat jim potřebu, zadat jim zajímavý úkol a žáci sami si cestu ke splnění najdou. Ne nadarmo se říká, že informatika má motivující charakter.
Společenská poptávka se mění. Kvantum znalostí, které brala naše generace za společný základ pro život a další vývoj, lze dnes velmi těžce identifikovat. A zítra to bude něco úplně jiného. Účastníci jedné tuzemské soutěže o nejlepší e-learingový kurz měli na diplomech napsáno „Dostáváme se do unikátního momentu v čase, kdy schopnost předat a použít znalosti se stává důležitější než znalosti samotné“.
Někteří učitelé informatiky jsou paradoxně v této problematice dále. Často v místech, o jejichž dobytí se snaží angažovaní učitelé tradičních předmětů. Čím dále jsme od čudlologie popisující funkce jednotlivých horkých kláves a blížíme se k zadávání konstruktivních úloh, při jejichž řešení je třeba bortit zažité předmětové hráze a zapojovat samostatné myšlení, tím více se blížíme k ideálům moderní pedagogiky.
Po dnešních učitelích se chce, aby uměli pracovat v týmu, aby používali inovativní metody, aby individualizovali výuku, aby diferencovaně přistupovali ke svým žákům, aby si doplňovali svoje znalosti a neustrnuli u toho, čím je vybavila vysoká škola. Informační technologie pro toto všechno již dnes nabízejí nástroje. To, po čem se ostatní učitelé velmi namáhavě pídí, mají učitelé počítačů na dosah ruky, přímo ve své kompetenci.
Příprava nových učitelů informatiky však není procházka růžovým sadem. Na vysokých školách naráží těch několik málo kateder, které se zabývají přípravou učitelů informatiky, na mnohá úskalí. Didaktika informatiky je velmi mladá disciplína. Mladí aspiranti učitelství informatiky bojují s absolutním nedostatkem literatury (je mi známa pouze jediná kniha, která se této problematice alespoň částečně věnuje), neexistuje zaběhlý systém pedagogických praxí (zkušených učitelů ve školách je jako šafránu), nemohou čerpat ze zkušeností svých učitelů (sami na základní škole informatiku spíše nezažili a když ano, tak spíše odstrašující) a nemohou kopírovat zkušenosti kolegů vyučujících tradiční předměty (informatiku nelze učit jako dějepis).
Ještě mylnější je pokukovat po školeních do komerční sféry. Ta jsou zaměřena na konkrétní produkt jednoho výrobce a jeho nejrychlejší zvládnutí pro požadované zadání. Kromě rozdílné cílové skupiny a s tím spjatými použitými didaktickými postupy, nebývá cílem produktových školení ve frekventantech probouzet tvůrčí zápal a samostatnou tvořivou činnost.
Také o tom by však vyučování vědy o vzniku, přenosu a zpracování informací mělo být.